Moc děkuji za velikánskou odezvu k minulému článku. Tradičně nejen do komentářů, ale také mimo. K tématu sociálních sítí se určitě ještě vrátím, protože to je téma velké, pro mnohé palčivé a pro mnohé těžko uchopitelné a mnoha lidem velmi zásadně ovlivňuje život. Dnes ale to bude o něčem jiném….

Místo jarních prázdnin na horách, jsme si s Bertíkem minulý týden užili jen vysoké horečky a neukočírovatelný kašel. V okamžiku, kdy se mi podařilo alespoň ty horečky porazit jsem si dovolila v sobotu vyběhnout na chviličku s Rokouškem na procházku. Bylo krásně a oba jsme si to vysloveně užívali.

Hlavučistící procházka s Rokouškem….

A cestou mi došlo jaká velká změna v mém životě to je…. a jaký luxus to je. To, že jsem byla na hodinu SAMA na procházce, protože Berti už je dost velký na to, aby vydržel chvilku sám doma. Upřímně, když potřebuji jet někam autem, nechávám ho doma nerada smaotného, možná jsem trochu paranoidní, ale nikdy nevíte, co se může stát. Nicméně jsem si během té procházky uvědomila a vzpomněla si na mnoho dalších věcí a souvislostí.

Berťulka marodil doma a Barunka ho hlídala… z místa, kde má přehled samozřejmě…. HLAVNĚ NENÁPADNĚ!

Ze všech stran neustále čtu, jak na sebe ženy v okamžiku, kdy se stanou matkami, nemají rezignovat, jak se o sebe mají starat, jak mají cvičit, že slovo nejde neexistuje, že to jsou jen výmluvy a podobně…. řeknu vám, já s tím nesouhlasím. Protože je mezi námi mnoho takových, které si to prostě nemohou dovolit, protože jsou na své děti samy…. nemusí to nutně znamenat, že nemají manžela, možná mají, ale možná je neustále v zaměstnání, možná nemá pro rodinu čas. Nemají v místě, kde žijí rodinu, protože se tam odstěhovali. Možná mají nějakou kamarádku, ale ta je třeba také zaneprázdněná a nebo zkrátka není hlídací, možná to, že mají možnost v nouzi volat sos hlídání si nechávají právě na tu situaci sos a “nevyplácají” si to na pravidelné cvičení, kadeřníka a podobně. Věřte mi, že vím, o čem mluvím.

Nemyslím si, že jsem nějak výrazně líný člověk, vždycky jsem ráda sportovala a vždycky jsem o sebe ráda pečovala…. a než jsem měla rodinu, nechápala jsem, že moje kamarádka s miminkem má oprýskané nehty (jak já byla blbá). Po tom, co se narodil Bertíček, jsem pochopila vše…. luxus byl i to, abych si sama odskočila na wc… Rodina byla daleko a můj muž hodně pracoval. Na malé vesničce, kde nebyl ani obchod. Byla jsem samomáma jak vyšitá a přes to, že jsem pro sebe neměla v té době doslova ani minutu, mohu zpětně říct, že to bylo jedno z nejkrásnějších období mého života.

Už jsem trošku vyrostla, už nejsem malá vyjukaná máma už jsem trošku starší a větší, stále stejně vyjukaná máma….

A proč to píšu? Proro, abyste se vy, které zatím máte malé děti a jste ve stejné situaci. Vy moje milé krásné samomámy o sobě nepochybovaly…. články, kde vás někdo bude krmit tím, jak je důležité být sobecké a jak si musíte dělat čas samy pro sebe jsou sice líbivé, ale jsou pro ty, co si to mohou dovolit. Pokud celý den lítáte, domácnost vám padá na hlavu a večer padnete do postele únavou a jste rády, že jste rády, buďte rády. A nenechte se zase nějakým dalším diktátem dostat pod tlak. Děti vyrostou a hodně rychle a váš čas zase přijde. A na dobu, kdy jste nevěděly co dřív a nosily oprýskané nehty budete vzpomínat s úsměvem. Tak si to užívejte, tady a teď, i tu únavu i ten vztek, kdy už nevíte jak dál a máte pocit, že už nemůžete. Protože teď jste mámy a to je nejvíc. A žena ve vás je dostatečně moudrá na to, aby počkala, až zase přijde její čas.

Jsou věci, na kterých zaleží hodně, pak ty na kterých záleží míň… a ty na kterých úplně nejvíc… a každá má své správné načasování 😀 a když na blbosti není čas, má to taky něco do sebe!

Mějte krásné dny a zase brzy na čtenou 🙂

Vaše ZuzKa

The post Samomáma appeared first on Iconioo.cz.