Tipuju, že teď si každý druhý z vás v duchu odpoví záporně. Jasně, že ne. Vždyť jsme v jádru optimisté… .-) A mně by taková odpověď vůbec nepřekvapila. Já si totiž na ni odpověděla úplně stejně.

Jsem vděčná za to, co mám – za dvě zdravé děti, muže, střechu nad hlavou, zahradu, práci, kterou miluju, zdravé tělo, oba rodiče a obě mladší sestry, babičku, spřízněné duše, které v životě potkávám… přírodu na dosah… Je toho hodně, co mě těší, že “mám”.

A přesto mi vyšší moc poslala do cesty “Svět bez stížností“. Znáte ho taky?

Zdroj: www.svetbezstiznosti.cz

Pokud ne, pak vám jej moc ráda představím 🙂

Když jsem si objednávala v knihkupectví svou další várku knih, zabloudila jsem úplnou “náhodou” i ke knížce se stejným názvem. Napsal jí Will Bowen – bývalý pastor v Misouri, který přednášel o tématech jako je vděčnost nebo hojnost. Rozhovor s ním najdete tady.

Tento muž je současně zakladatelem stejnojmenného hnutí, jehož vizí je pozitivně proměnit postoj jednoho procenta všech lidí na světě (což bylo v době vydání knihy zhruba 60 milionů lidí!) a docílit, aby se pak změní myšlení šířila dál a dál.

Průměrný člověk si údajně stěžuje 15 – 30krát za den. 
Tj. prý jen v ČR asi 6 miliard stížností měsíčně. 


Jsme přímo posedlí tím, co všechno je špatně. Soustředíme se na problémy. Býváme negativní…

Co je to vlastně stížnost? Will Bowen ji vnímá jako jeden z typických projevů vyjádření hněvu a představuje podle něj jakékoliv energické vyjádření, které se zaměřuje na daný problém a nikoliv jeho řešení. 

Pochopila jsem, že tedy může nabývat celé řady i zdánlivě “nevinných” podob – od VYSLOVENÝCH výčitek a nadávek věnovaných jiným lidem, přesouvání odpovědnosti za vlastní nezdary a nedostatky na jiné, omlouvání vlastní neaktivity “vnějšími” okolnostmi až po “fňukálkovství” nebo pomlouvání nebo sarkasmy.

Mnohé stížnosti jsou ve své podstatě pokusy vyvolat v druhých určitou osobní reakci – např. sympatie, soucit (potřebujeme politovat) nebo souhlas (potřebujeme se utvrdit o své pravdě).

“Lidé ochotně počítají svá trápení, ale radosti nezapočítávají. Kdyby je počítali, viděli by, že v každém osudu je dostatek šťastných chvil.”                                             Fjodor DOSTOJEVSKIJ

Proč si nestěžovat?
Při stěžování se zaměřujeme na své momentální problémy víc než na hledání jejich řešení. Škodí to pak nejen našemu zdraví, ale i vztahům k druhým lidem a obecně šťastnému životu.

Mezi hlavní motta knihy/hnutí patří:
“Když se ti něco nelíbí, tak to změň.”
“Když nemůžeš změnit to, co se ti nelíbí, změň svůj postoj.”
“Nestěžuj si.”

“Na vrchol se nikdy nikdo nedostal stěžováním.”                                                   Frank PERDUE

Součástí knihy je proto “nestěžovací náramek” na ruku, který nosíte alespoň 21 dnů, během nichž se snažíte si ani jednou během dne nestěžovat. K tomu účelu ale dobře poslouží i jakýkoliv jiný náramek .-)

Číslo není náhodné, existují studie, které říkají, že abyste si vytvořili nějaký návyk, potřebujete danou věc praktikovat alespoň 21 (já četla i 30) dní v kuse, než se vám dostane pod kůži. 

Pokaždé, když si stěžujete, musíte náramek přendat z jednoho zápěstí na druhé a to tak dlouho, dokud se vám nepodaří prožít 21 dnů za sebou bez stížností, kritizování a pomlouvání nebo sarkasmů. 


Při každém přehazování náramku na druhé zápěstí si tak uvědomujete, kdy, jak a proč si stěžujete. (já už vím :-)) Tzn. pokud vypustíte z úst i jedenkrát za den stížnost, začínáte zase úplně od začátku od prvního dne.

Náramek přendáváte až tehdy, když svou stížnost vyslovíte.

Je skvělé, pokud se do 21denní výzvy zapojí i vaše nejbližší okolí (např. rodina, partner). Ráda bych k tomu vyzvala i své děti a muže. V takovém případě ale autor zrazuje před tím, abychom byli pro ostatní náramkovou “policií” – to by znamenalo, že si máme přehodit náramek taky .-) 

Nestěžovat si ale neznamená, že nemůžeme upozornit na chyby nebo nedostatky, které si přejeme napravit! 
Neznamená to tedy, že se odteď musíme spokojit se špatnou kvalitou nebo špatným chováním. 
Musíme se však držet faktů, které jsou neutrální. 
Cílem je 2. stranu informovat, nikoliv jí nadávat nebo něco vyčítat. Stížnost představuje ve srovnání s předchozím útok, nese s sebou negativní energii.



Autor v knize popisuje 4 fáze, kterými si lidé, kteří se do výzvy pustí, obvykle prochází: 

  1. Nevědomá neschopnost – to je situace, kterou jsem popsala na začátku. Nikdo si o sobě nemyslí, že je negativista 🙂 Sami na sobě to zkrátka nevnímáme. 
  2. Vědomá neschopnost – začneme si všímat, jak je většina lidí ve svých postojích a komentářích negativní a to vč. nás samotných .-)
  3. Vědomá schopnost – začínáme “ovládat” umění nestěžovat si, ale musíme se na to stále dost soustředit.
  4. Nevědomá schopnost – nestěžujeme si, aniž bychom na tento stav vynakládali nějaké zvláštní úsilí, jednáme tak už podvědomě.

Na tomto místě stojí za to doplnit údaj o průměrné době, za kterou se lidem, kteří se rozhodnout pokořit 21denní nestěžovací výzvu, tento úkol podaří splnit. Mě už to nepřekvapuje, protože náramek nosím 6. den a jsem stále u 1. dne výzvy… 🙂 Ale vás možná ano – je to neuvěřitelných 4 – 8 měsíců!

Snad vás ale povzbudí fakt, že ohlasy účastníků jsou navzdory tomu neuvěřitelně pozitivní. I když se lidem podaří splnit výzvu třeba až po mnoha měsících úsilí, potvrzuje se staré známé “i cesta je cíl” – protože už během té cesty k proměně v pozitivněji naladěného člověka lidé vnímají pozitivní sílu svého počínání. A to stojí za zkoušku .-) V knize se mj. dozvíte i tipy na to, jak dobře zvládat “stěžovatele” ve svém okolí.

V době posledního vydání knihy bylo rozdáno už více než 10 milionů náramků ve 106 zemích světa.

“To, co chceme druhé učit, to musíme žít.”                                                           GÁNDHÍ

Tak mi držte palce .-)

A.