… řekl náš tatínek Jiříčkovi bez většího přemýšlení, když mu Viki během mé nepřítomnosti vykecala, co mám s nimi na dnešní dopoledne za lubem… Chystala jsem s dětmi cyklovyjíďku do nedalekého Frýdlantu nad Ostravicí a muž nevěřil, že by byl náš Jirka schopen na kole ujet celou cestu tam i zpátky. … A Jirkovo cyklistické sebevědomí kleslo ještě víc pod bod mrazu… 🙁


Zatím toho na kole sám příliš mnoho neujel, na delší trasy jej muž totiž automaticky zapojuje na tažnou tyč. Jenže jak malého „váhavce“ přesvědčit, že na to má, když mu nedáte příležitost a podporujete jej svými slovy v jeho „neschopnosti či nemohoucnosti“?!

Myslím, že nebude příliš nadnesené, když napíšu, že pro nás ostatní se dnes ukázal jako skutečný BOREC! S patřičnou cílovou motivací, povzbuzováním a ignorováním kňourání během přípravy a prvních minut na cestě (a především za nepřítomnosti našeho opatrného tatínka) předčil veškerá naše očekávání.

Bez větších problémů (kopečky jsme s ním solidárně vyšlapali pěšky) ujel v pohodě celou cestu tam i zpátky – jako nadšená milovnice cykloturistiky jsem dojatá, jeho prvních samostatných 9 km na kole je na světě!