Zamyšlení nejen na neděli ...



Seděly jsme vedle sebe na lavičce uprostřed dětského hřiště.
Obě ve funkci prarodič. Obě do funkce zamilované.
A každá po svém.
Já sportovně oblečená jsem mohla běhat po hřišti, chytat vnučku při skoku.
Vozit lanovkou, schovávat se v křoví, sbírat kaštany.
A lízat mrože v tmavé, super zdravé čokoládě. :)
Vlastně takový spokojený kašpárek, co se vrátil do dětských let.
V duchu jsem děkovala vyšším silám, že jsem ještě poměrně zachovalá, tedy použitelná.
Družka v boji měla na sobě stylový kostým a vysoké podpatky. 
Nešťastně se bořily do oblázkové pláže celého sportoviště. 
Jo, já jí záviděla, jak skvěle dokáže se dvěma vnoučaty vypadat.
Jenže s nimi nikdo neběhal, nechytal je při skoku, nevozil lanovkou, nesbíral kaštany.
Ani nemohl dojít pro chladivé osvěžení, na vysoké " štekle " to fakt nebylo.
Za to se neustále plochou neslo : " Veru, kuk ". Fotka vnučky na písku.
" Jiříčku, usměj se ". Fotka vnoučka ze sběru kaštanů.
" Verunko, uprav si sukýnku, usměj se, kuk. "  Fotka vnučky při příchodu z toalety.
" Jirko, otoč se, úsměv, noooo ... " Hošík právě vylil pití.
Strojených obrázků s úsměvem dětí vznikly desítky.
Všichni na facebooku viděli, jak se městu podařilo vybudovat skvělé hřiště.
A to jako podařilo, plusové body do předvolebního boje !
Na instagramu se to hashtagy jen hemžilo, jak si děti užívají skvělou neděli s babičkou.
S kabelkou Guess místo kyblíčku na písek.
Večer jsem ležela vedle své vnučky a vnímala, jak spokojeně oddychuje.
Přemítala jsem si v hlavě absurditu dne, prožitou s našimi vnoučaty.
Žijeme v době sdílecí, rádi se chlubíme, ještě raději fotíme.
A nejsem výjimka !
Však na to máme super techniku.
Dvacet fotek tam, dvacet fotek vpravo, dvacet fotek vlevo.
A to vše je v pořádku, pokud přitom nevypadneme ze svých přirozených rolí.
Chci být dál ta, která se válí na trávníku. 
Stříká z hadice, až stojí dvě durch mokrá strašidla uprostřed trávníku. 
Má špinavá chodidla, protože na oblázcích se běhá nejlépe bosa. :-)
Jsem za ten nedělní zážitek vděčná, nastavil mi zrcadlo, jak by to mělo být a hlavně, jak si to přeji já, aby to bylo.
Z chyb jiných je fajn se něco přiučit, vnímat a připustit si.
Nebudeme mít tolik společných fotek, my budeme mít společné zážitky.
Však ani mne jako dítě nikdo nefotil jako cvičenou opičku a vyrostla jsem i bez toho.
A s pěknými zážitky.
Krásnou neděli vám přeje blondýna. / jo a pokud jste tam cítili záchvěv závistivého ženského myšlení, dobře, já a podpatky už dávno nejsme kamarádi. Je to pravěk :-) /