Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus), největší zvíře na světě, může zkonzumovat až 16 tun zooplanktonu denně, což má zásadní důsledky pro zdraví oceánů.

Protože velryby – keporkaci, plejtváci, velryby grónské a další – se většinou živí několik metrů hluboko, nemůžeme snadno pozorovat jejich chování. A nebylo by ani žádoucí, ani možné pokoušet se odpovědět na otázku držením tak obrovských zvířat v zajetí, aby bylo možné sledovat jejich každodenní stravovací návyky. A co víc, některé druhy jedí několik měsíců, pak se postí po zbytek roku, což dále komplikuje sledování jejich příjmu potravy.

„To je taková základní otázka, předpokládal jsem, že jsme na to přišli před 30, 40, 50 lety, ale nikdo to nikdy nezměřil,“ říká Matthew Savoca, mořský biolog a hlavní autor studie.

Pro Savoca šla tato otázka hlouběji než základní věda a spalující zvědavost. To, kolik velryby snědí, je přímo úměrné tomu, kolik vyloučí. A velrybí výkaly jsou hlavní součástí produktivity oceánu a poskytují cennou energii a živiny široké škále mořských forem života.

Celkem vědci sledovali 321 jedinců v Atlantském, Tichém a Jižním oceánu, a to po dobu devíti let.  Výsledky zveřejněné 3. listopadu v Nature jsou pozoruhodné. Ukázalo se, že tito kytovci snědí až třikrát více potravy, než se dříve odhadovalo na základě obsahu žaludku ulovených jedinců.

 

Keporkak označený v nedávné studii vyletí z vody, aby se nakrmil.  Autor fotografie Matthew Savoca

Data sbírali vědci pomocí zařízení, která umístili na hřbet zvířat. Ta obsahovala mikrofon, kameru, GPS lokátor a nástroj sledující pohyb. Drony poté pomohly odhadnout velikosti tlam těchto kytovců. Pro zjištění hustoty kořisti vědci využili akustická měření.

„Tato studie ukazuje, že velryby hrají mnohem důležitější roli v našem ekosystému, než jsme si mysleli,“ říká Sian Henley, námořní vědec z University of Edinburgh, který se studie nezúčastnil. Velryby produkují trus bohatý na železo. Jak se velryby krmí a vyprazdňují, jejich trus padá na dno, kde z něj profituje fytoplankton, malé řasy, které bez železa nemohou růst.

„Nové informace, nám také říkají, že musíme zlepšit ochranu a řízení oceánů v co největším měřítku, zejména v jižním oceánu“, uvedl Savoca. Vody u Antarktidy jsou zvláště zranitelné vůči lidským vlivům, především kvůli oteplování v důsledku klimatických změn a nadměrného rybolovu, které narušují normální oběh živin, což by také mohlo poškodit krill a další zdroje potravy velryb. Podpora zotavení velryb ve 21. století může obnovit ekosystémové funkce ztracené za posledních sto let.

Samice plejtváka obrovského s mládětem v San Diegu

Záběry plejtváka obrovského z dronu

Zdroj: nationalgeographic, videozáznamy DolphinDroneDom