Letos už potřetí jsme na přelomu července a srpna vyrazili pro ty naše tři poklady na Vysočinu. K babičce a dědovi, kde byli na prázdninách. Tentokrát jsme jeli tři a půl dne, trasu jsme různými oklikami o dost protáhli, abychom zase viděli Vysočinu z trochu jiné strany. (Loňská a předloňská "tour de Vysočina" tady a tady)

Loňskou trasu jsme protnuli jen v Náměšti nad Oslavou, kde jsme opět stihli jeden večer Folkových prázdnin, a pak pod Javořicí.

Stan jsme zase neměli. Nezmokli jsme, jen útulnou půdičku pod Javořicí jsme letos vyměnili za širé nebe na tajemném místě u kostela Montserrat uprostřed lesa. Mám pocit, že jsem oko zamhouřila až za rozbřesku. Zvěř je v noci neskutečně aktivní! (A já děsný strašpytel).

Zase jsem jela z kopců pomalu, zato ale samu sebe musím pochválit, že se mé letošní pravidelné běhání  zúročilo - jízda byla o dost radostnější než loni a já vyfluslá jen před obědem :)

Celé čtyři dny jsem pěla ódy na své nové žluté brašny alá messenger, dárek od našich. Zato technický stav našich kol si vybral svou daň - na nýtování mého řetězu mezi Maříží a Starým Městem pod Landštejnem budeme ještě dlouho vzpomínat.


Den první: Tišnov - Náměšt nad Oslavou (nejkratší trasou přes Dolní Loučky a Osovou Bítýšku)

Trochu motanice v deblínských lesích, bouřky, které nás zázračně obcházely, a koncert, jehož začátek jsme (zase) nestihli. Moc příjemný a vtipný vedlejší koncert Pavla Čadka a úžasná afterparty v kempu ve Špitálku - aneb profi zpěváci u táboráku. Objev úžasného prostoru staré Tkalcovny. Jen v těch cyklohadrech jsem si na Folkových prázdninách připadala trochu "out", příště musím méně šetřit gramy a sbalit i nějaké šaty..







Den druhý: Náměšť nad Oslavou - Hartvíkovice (vodní nádrž Dalešice) - Jaroměřice nad Rokytnou - Moravské Budějovice - Jemnice - Montserrat (nad Slavonicemi) - 110 km

Ve Valeči mě překvapil obrovský zámek přestavěný na hotel (kdo SEM jezdí??), moc hezká cyklostezka č. 26 mezi Moravskými Budějovicemi a Jemnicí. Konečně lesy namísto polí! Všude kůrovec a těžba..

Jaroměřice, Budějovice i Jemnice na mě působí dost ospale a neturisticky. Přitom třeba Jemnice je moc hezké historické město, jen zatím asi trochu neobjevené. Na náměstí v Jemnici všehovšudy dva lidé a asi sto zaparkovaných aut.

Chtěli jsme najít kavárnu. Neúspěšně, nakonec jsme si koupili nanuky a dali si svačinu před Penny marketem - na obrubníku.

Proč před každým obchoďákem není lavička? A proč jsou často náměstí využívaná jako parkoviště??



Vodní nádrž Dalešice - vždycky mě zamrazí jak krásné údolí to před zatopením muselo být ..

Jaroměřice nad Rokytnou 


Street art v Moravských Budějovicích



Jemnice - nadchlo mě letos, jak je každé město už zdálky charakteristické - většinou specifickou věží kostela

Parkoviště nebo náměstí?



Montserrat - kostel na kopci uprostřed lesa a večerní tajemné procesí.
 Dorůžova vyspaný Karel přečetl po ránu půl knížky, zatímco já dospávala svou noční hlídku před divokými prasaty. Ten kokon na zemi jsem spící já.





Den třetí (Česká Kanada): Slavonice - Maříž - Landštejn - Český Rudolec - Dačice - Kostelní Vydří - Telč - Řídelov

Irská snídaně ve slavonické Besídce - až později jsme zjistili, že je spojena s divadlem Sklep. A až teď na jejich stránkách zjišťuji, že design hotel Besídka získal cenu Hotel roku 2013 a pokoje na fotkách vypadají opravdu zajímavě.

Česká Kanada na kolo naprosto ideální, tisíce malých cest, krásná krajina. Říkáme si, že ideální s dětmi, jen pak o pár dnů později zjišťujeme, že s dětmi už asi budeme jezdit jen do údolí řek :).

Radost mi letos dělají i všudypřítomné lavičky se stolem kolem cyklostezek. Během posledních pár let jich neskutečně přibylo. Jen teď tak přemýšlím, že jsme možná ani na jedné z nich nesvačili - tak moc mě ten můj muž žene :)

V Dačicích příjemná kavárna s poctivým frappé a horkými malinami.

Telčí jen profrčíme a vyšplháme malebnou krajinou zpola po turistických stezkách do obce Řídelov, kam nás kamarádi pozvali přespat na svou chalupu. Venkovská zahrádka, došky v podkroví, kachlová kamna a koupel v dřevěném džberu - úžasný večer.



Besídka

Slavonice

Kostel Božího Těla a svatého Ducha nad Slavonicemi

hrad Landštejn

krajina České Kanady

Český Rudolec

I toalety mi dokáží udělat velkou radost - tyto na dačickém zámku s nádhernou dlažbou extra. Stejnou měla v síni babička. Bohužel se rozsypala při pokusu ji vypreparovat Kde ji vzít a nezaplatit majlant? (tu dlažbu)

zámek Dačice a kostka cukru


a naše "kostky cukru"

klášter Kostelní Vydří

Den čtvrtý: Řídelov - hrad Roštejn - Studená - Strmilov - Počátky - Častrov

Krásná krajina na jih od Javořice a tři bouřky. Jednu přečkáme v Horních Dvorcích ve společnosti talíře s ochutnávkou ovčích sýrů, druhou na nádraží Žirovnice - Počátky a třetí na zápraží rybářské chajdy kousek od cíle.

Roštejn




Pár dnů strávených s mužem bez dětí je úžasná věc a já jsem moc vděčná babičkám, že nám je pravidelně umožňují zažívat. 

Je moc příjemné čas od času zjistit, že se dokážeme bavit i o jiných věcech než o tom, kdo bude komu čistit zuby a kdo chystat svačinky. 

A že nás to spolu pořád baví - s dětmi i (alespoň občas:)) bez nich.