Tak jo, tak jsem si to teď kvůli Vám i spočítala a protočily se mi oči pětkrát dokola… No a tak si tady správně po kiwácku v pohodičce sedím, píšu Vám tyto řádky a sosám sklenku dobrého červeného vínka (které jsem dostala s dalšími 5ti lahvemi jako poděkování za focení své první svatby… heč 😀 ). A kdo je musí všechny vypít za 34 dní 😀 😀 😀 ???? No kdo asi 😀 Musím na tom pracovat 😀 😀 😀 …. Ehm… už jsou stejně jen 4…. Fňuk….
Sice mám žaludek až v krku, po baráku milióny seznamů – co prodat, co koupit, co zabalit do Čech tak, že bez toho chvilku vydržím (když to pošleme lodní dopravou – cca 3 měsíce), co zabalit tak, že to budu mít s sebou, co budu potřebovat na ten měsíc a půl, když se vrátíme na Nový Zéland po Ásii, no a co vlastně budu pořebovat v Ásii… No když se koukám na ten malej batoh, tak toho moc nebude. (Z toho mám asi největší balící depresi 😀 )
Každopádně pozoruju, že už v tom všem musím mít takovou nějakou praxi. Poněvadž to tak všechno pomaličku přichystávám, prodávám, (abych se z toho pak nepos…). Tohle teda po kiwácku fakt nedělám. Nechat vše na poslední chvíli – ne ne… Na to teda fakt nemám nerv. Každý den něco… Takže jeden den jedna krabice s názvem „Elektronika“ – opět vyhazujeme, prodáváme, a označujeme co do ČR. Další krabice s oblečením a názvem „Není zase tak potřeba“ – to jsou ty hadry, které je mi líto vyhodit, ale stejně je nikdy nosit nebudu (ty vago, to je teda facka, si to takhle písemně přiznat, asi tu krabici projdu znova 😀 ). O půlku jsem ji zmenšila – jak jinak, šlo to skoro všechno do popelnice a nebo na charitu…. No a tu druhou půlku to čeká až příště, předpokládám. Každopádně je to „jen“ jedna bedna od banánů – myslím, že by mohlo bejt hůř 😀
Nejhorší krabice byla asi „Dokumenty a záručáky“ – všechno je roztříděno. Jak doklady o koupi našeho vlastnictví, které si budeme posílat do Čech, které budeme muset předložit při přebírání poslaných věcí. To byste nevěřili jakej poprask z toho v ČR dělají. Jen, když jsem si na poště v ČR přebírala i malý balíček z NZ – tak to byly voplejtačky na celním jako kráva. No a to počkejte, až nám dorazí naše osobní věci. To bude boj!!!!! (Opačně to paradoxně nikdo neřeší. Můj mega kufr z ČR na NZ prošel bez jakýchkoliv problémů… jen tak se objevil na adrese bez poplatků (které jsme měli platit), snad ani podpis nechtěli 😀 Každopádně jsou tu další papíry, které jsou důležité… tak například moje výplatní pásky. Někde jsem četla, že když se vracíte do ČR, někdy po Vás chtějí doklad o tom, že jste pracovali dlouhodobě v zahraničí…. Jsem na ty český všiváky připravená!!!! Další prkotiny které dokazují spoustu drobností… jako že já a Steve spolu žijeme, máme společný účet atd… O takovýchto věcech člověk musí přemýšlet dopředu. No když Anglie vystoupí z EU – drahý bude muset žádat o vízum v ČR (je na půl Brit) – no a to je další běh na dlouhou trať 😀 Haha… a dost už, tohle byl jen nudný náhled do mého stresujícího třídění… 😀
„A už se musíš strašně těšit!!!“ – mi přišlo v několika zprávičkách. Musím Vás zklamat, zatím se nějako netěším. Já nevím… to snad příjde… Já si myslím, že jsem se na cestu po Jižní Americe taky netěšila… Prostě ten stres je takovej, že na to není čas. Musí se prodat postel, matrace, skříňky, zařídit víza do Vietnamu, očkování, letenky do Aucklandu, prodat auto (ale tak, abych ho mohla ještě používat dokud pracuju ( bez něj to tu nejde), když prodáme auto, nemáme jak převézt naše věci do Nelsonu. Takže ještě shánět půjčení auta přes agenturu (co nejlevnějc) – to znamená koupit lístky na trajekt… cestovní pojištění na 8 měsíců taky není prča, zjišťování jestli nám někde v Ásii nezkonfiskují drone (ne všude je ta naše lítací hračička legální). No a pak jsou tu drobnosti, jako výpověď v podnájmu (a úklid 😀 áááááá), výpověď v práci, výpověď ve fitku – to vořvu!!, povinné ručení, BBQ se sousedama na rozloučenou (a tak trošku oslavit ty moje třicetiny). No a aby toho nebylo málo, Lenička si chce ještě udělat tůru na Tongariro Crossing (bez toho Novej Zéland neopustím…) a támhle si to musím ještě vyfotit – a tady taky… a nejlíp přes noc, abych chytla západ a východ slunce. No co, že léto ještě nedorazilo (má teda minimálně měsíc zpoždění) a v noci je teplota okolo nuly (v horskejch oblastech) 😀 😀 😀 Je to se mnou prča – ale prej mě pořád miluje 😀 😀 😀 nebo to teda alespoň tvrdí 😀 Navíc se naši kamarádi s Christchurch rozhodli, že nás jako „konečně“ navštíví ve Wellingtonu 😀 Haha – jojo jsou to praví Kiwáci – jak jinak !!!! Měli na to skoro dva roky 😀
No co Vám budu povídat, přátelé. Já myslím, že až budu v tom letadle… a nebo až v tom Vietnamu na pláži, koukat do dálek modré vody a sosat sluneční paprsky, tak se rozbulím, jako tenkrát v Miami, kdy mi došlo: „No ty vole!!!! Ty máš normálně 6 měsíců dovolenou a ….. MÁŠ PROSTĚ OBJEVOVACÍ DOVOLENOU!!! :-O CHÁÁÁÁPEŠ TO?!“ Pamatuju jak jsem tam stála v těch vlnách, koukala na Miamské budovy z křišťálové vody a nevěděla jsem, jestli mám bulet a nebo skákat radostí a nebo co…. prostě taková vnitřní exploze… No doufám, že se i v tomto případě dostaví!!! To je takovej nepopsatelnej pocit, kdy se vám stáhně hruď, srdce se snaží vyskočit ven, nedostatek kyslíku… no prostě skoro jako zamilovanost… – Haha já jsem asi zamilovaná!!! Do cestování!!!! 😀
Naprosto ale chápu, proč ne všichni dělají tyhle šílené cestovatelské bláznoviny jako my. Je to zatraceně těžký přestříhat všechny ty nitky a provazy, které Vás spojují s komfortem, pohodou, jistotou, leností, pohodlností, zvykem… TFUJ…. je to těžký a bolí to!!! Prostě jako pupeční šňůra – „šmik“ …. a teď jsi v tom sám a jaký si to uděláš takový to máš!
Mám strach!!!! Nevím z čeho, PROTOŽE JÁ SE PŘECE VE SVĚTĚ NEZTRATÍM!!! Prostě je to nový začátek… Jako konec něčeho co jsme milovali, ale teď je tu něco, co budeme taky milovat… jen je to nové, neochmatané… To je jako v životě!!! Nesmíme se bát!!! Nesmíme couvat! Musíme vykročit kupředu! Nebát se nového! Ať už jde o novou práci, nová přátelství, konec dlouhodobého vztahu a tápajícího uplakaného kroku do svobodného života plného neznáma… POJĎTE DO TOHO SE MNOU!!!! To dáme!!!!
Fotka tentokráte ukradená z GOOGLE – všechna práva náleží fotografovi – já si to brzy taky vyfotím!!!!
Áááááá jen tak mimochodem… sdílením mě podpoříve v tom, abych si ten notebook táhla s sebou místo fénu, abych Vám mohla psát z cest 😀 Chápete tu objeť 😀 😀 😀