Na začátek bych Vám všem chtěla moc poděkovat za vaše kladné ohlasy a zprávicky – moc mě těší, že díky mě cestujete s námi – a představa, že všichni lovíte na google mapách, kde vlastně jsme, mě fascinuje 😀
…nu hádejte co – budík nás zase budí v nekresťanskou hodinu (ehm nee není to tak zlý – venku už je světlo 😀 ) Opičky si dneska dali dácha – takže bylo krasný ticho – jen kohout od sousedů nás vyháněl z postele – věděl proč (milostpánovi se večer nechtělo balit a nechal to na ráno – ale aby si přivstal, to nééé… )Takže ženeme do agentury na posledni chvíli – ještě že tu nejsou přesní – si stíhám ještě koupit cibulovou housku (nebo k čemu to přirovnat – prostě takovej cibulovej bobek 😀 ) a vodu. Sedáme do docela příjemného vanu S KLIMATIZACÍ (poprvé 😀 ), dokonce je jedna sedačka navíc, tak na ni hážeme naše malé batůžky a máme výjmečně prostor i na nohy 😉 Počasí je překrásné – azuro – sakryš, taky takhle mohlo bejt včera 😀
Cesta je docela divoká – nejdřív jen polňačka – která je samá díra, pak ne o moc lepší silnice, která je jeden velkej klikatej had! (Když tu byl Steve minule – tak silnici uprostřed ničeho zablokoval převrácený náklaďák, který právě jednu zatáčku nevybral – a tak museli 3 hodiny – bez klimošky – čekat, až pro ně přijede další van z druhé strany – doufám, že nás něco takového taky nečeká 😀 ) Scenérie se moc nemění – jedna velká džungle – sem tam krávy nebo koně (nic víc) – tak beru tabletek a ťukam vám další poznatky (ty z Isla Tortuga) – cesta trvá cca 4,5 hodinky – když počítám i půlhodinovou zastávku v jednom malinkatém městečku (opět u řidičových známých 😀 ) – kupujeme nanuka a koukáme do větví stromů a snažíme se zahlídnout opičky nebo papoušky (bohužel nic :/ ) – maximalně ještěrky. Řidič se spokojeně láduje megaporcí rýže a nějaké masové směsi – ne že by zrovna spěchal 😉 A pak se vydáváme dál. No a abyste si dokázali představit, jakou fušku mi dá na tom tabletku sepsat jeden takový článeček – poslední slova jsem dopsala v okamžiku, kdy jsme vjížděli do Tamarinda – jooo jooo 4 hodiny čistýho času – docela peklo co? 😉 Všema deseti na klávesnici by to šlo určo líp 😉 …ale alespoň mi ta cesta utekla neuvěřitelně rychle… 😉
Už když koukám z okna, vím, že se mi tady bude líbit… Je to takové typické turistické letovisko – zaměřené především na surfvání (o kterém nemám ani páru 😀 ). Když vidím milióny blondýnek ještě blonďatějších a modroočejších než jsem já, hopskám si na sedačce a tleskám si radostí. A když je vidím jen v bikinkách běhat v ulicích – jsem naprosto nadšená – konečně místo kde se nemusím bát – v překladu – nemusím mít bodyguarda za zadkem 😀
Náš hostel Pura Vida je opět fantastický – velké altánky a přístřešky, nadchly mě dvě prostorné a vzdušné kuchyňky – a už se na to kuchtění docela těším! Recepční – Robert – je spíš takovej klučina, který tu má na starosti úplně vše – příjemně nás přivítá, vše vysvětluje a když dojde na moje jméno „Lenka“ blbě se na mě zadívá, nakloní hlavu na stranu (jako pejsek 😀 ) a povídá „No neříkej mi, že jsi z čech?!“ – no to mě po**r 😀 Slovák!!! 😀 No a aby toho nebylo málo, táhne mě okamžitě za ruku do druhé kuchyně a křičí: „Lenííí, vedu ti tady další Lenku!!“ – cožééé prosím?! 😀 Já jsem nadšená (ostatně jako vždycky 😉 ) – češka a ještě k tomu jmenovkyně… ona sama asi moc šťastná není (předpokládám, že byla ráda, že má od čechů pokoj) a tak se jen představím a v tichosti zase klidím pryč 😀
Jsme v přijemném dormu pro 8 lidí s vlastní sociálkou – tak tady bude teď naše „doma“ – po dlouhé době se tu na chvilku zasekneme – počítáme tak 6 nocí… To je dobrej čas na to se zabydlet – ty dvě noci jsou pro mě vždycky strašně málo – ale šest – to je jiná a navíc, když si tu můžu pokecat česky – ehm stejně na to vždycky zapomeneme a kecáme spolu anglicky 😀 a pak se tomu vtipně zasmějeme 😀 Takže teď nás čeká relax a šetřící režim – jíst (vařit), spát, číst, koukat na filmíky, opalovat se, surfovat a houpat se ve zdejších houpacích sítích, pecka – to mi půjde!
Jdeme očíhnout pláž – po pravdě jsem u vytržení – překrásná dlouhá pláž s našedlým pískem, který při odlivu kreslí překrásné obrazce. Ještě nikdy jsem nebyla na surfařské pláži – ale rozdíl je zjevný – všichni jsou ve vodě v surfařském oblečení vedle barevných a různě velikých prken – vypadají jako hejno hus, pohupujících se na vlnách, své pohledy směřují do nekonečných dálek oceánu a čekaji, až se na obzoru začne valit vlna, na kterou čekají – pak se vše dává do pohybu – odvážlivci nalehají rychle na prkna a rukama pádlují směrem ke břehu – vlna je táhne zpět aaaa plesk… Někteří ze vezou skoro až na břeh, jiní se v podstatě ani nehnuli z místa a jiní padají v nejrůznějších karambolech do vody… každopádně na pláži se opaluje jen pár človíčků a je tu několik málo plastových lehátek s deštníky, které jsou beztak úplně prázdné. Joooo to bude luxusních šest dní 😉
Po cestě do hostelu narážíme na samé akce jako „kuřecí křidýlka za 50centů“ – Stevovi zajiskří očička – no jooo no, tak se vařit bude až zítra 😀 To vám byla porce, že mi z toho bylo tááák těžko – fňuk fňuk – mně se tak stýská po mých salátcích a lehkém stravování – tohle mě ničí!!! Další akce, která nás zaujala byla „Ladies night – od devíti do půlnoci – holky pijou zdarma…“ no to nené! Tak se teda vyfiknu a jde se na to – lidičky z hostelu nás nechávají ve štychu – prej pařili včera – béčka – tak jdeme sami (já se divím, že se ještě nemáme s drahým plný zuby – ale je tomu právě naopak, zvládáme to bravurně a ani si nelezeme na nervy – nechápu 😉 ) A tak teda sedíme v baru, já lítám pro pití zdarma – fakt to funguje – speciální bar pro ženský a nalejou vám cokoliv z míchaných drinků (sice asi toho nejfujtajblíkovatějšího – hustý slovo, kde se ve mě vzalo? 😀 – alkoholu… ale stále zdarma), takže vyškemrám 2 kelímky, sedíme v rohu a srkáme oba – Steve samozřejmě natajňáka – a tak tam sedíme a sledujeme okolí. Slečny, které nápadně pokukují po chlapech a snaží se navázat oční kontakt, pak si s chlapíkem chvilku povídají – a hle objevuje se její kamarád (pasák) a od mladíka žádá peníze – to jsou věci. Smějeme se opilejm mladejm žábám, který jsou úplně mimo… a já mezitím podstivě doplňuju naše kelímky 😀 Po půlnoci zjistíme, že je všude kolem mrtvo a tak se v náručí motáme zpět do hostelu – spinkat… – dnešní útrata – 00 prd 😀
Ouuuuuuuuuuuu moje hlava – už nikdy alkohol zdarma – tfuj to byly patoky 😀 ale slepý nejsme 😀 Dnes (až se ten můj probudí z komatu) jdeme na pláž… než k tomu ale dojde běžím do supermárketu pro tousty, máslo a marmošku – joo to vám byla konečně normální snídoška! Taky jsem si stihla popovídat na Skype s některými z vás… No a hurá – jde se na to – plácnout se na sluníčko – musím zase nahodit trošku bronzu – se to nějako vyšusovalo za ty tři týdny… Steve si půjčuje prkno (za 10 doláčů – na celej den) a vrhá se bezhlavě do vln. To vám je to opalování hned zajímavějši, když se máte na co koukat 😀 Vypadá to tak snadně – ale na drhou stranu mi je jasný, že já bych se na to prkno ani nevyškrábala, natož, abych na něm stála…
Den na pláži utíka strašně rychle… Pořád je na co koukat – nejen na ty blázny ve vlnách, ale je tu spousta pelikánů, kteří loví rybky – jejich nálety na vodní hladinu jsou fascinujíci. Po pláži ťapká spousta prodejců – někdy mám pocit, že jich je víc než opalujících se turistů a nedají pokoj a nedají, buď jsou to kokosy, cingrlátka a nebo takové ty ptačí píšťalky – ze začátku s úsměvem odmítám – při dvacátém otravování mám pocit že puknu 😀 (to mám za to, že jsem ty roky otravovala zákazniky já!!!)
Po několika hodinách mi z vody vylézá úplně unavenej a vyždímanej človíček – tak vracíme prkno, nakupujeme v supermarketu ingredience na věču a po návratu do hostelu se s radostí vrhám do kuchyně. Opravdu mám takový ten pocit pohody a domova – Steve ulehá do houpací sítě a čte knížku a já si kouzlím těstovinky se sýrovo-žampiónovou omáčkou – voní to tu po česneku a bazalce, až všichni slintají… Robert má poznámku: „No jooo to jsou ty český kuchařky!“ 🙂 Ale největším pohlazením pro mně je Stevův spokojený výraz, když žvejká tu dobrotu a říká: „Jé, to je jako DOMA!“
Přilítla sem taková bouřka, že i elektřina vypadla… Tak tu tak sedíme po tmě a v tichosti v koupacích křeslech a sítích a koukáme, jak po obloze lítají ohromné blesky – hmmm vážení, vždyť tohle je naprostá dovolená snů (divoká, jasně že jo, ale plná výjmečných okamžiků, jako tento…)
PS: jsem rozhodnutá – zítra si půjčuju prkno!!!
