Autor: Jenda

Where to see sunrise and sunset in Bagan after the earthquake (June 2017)

Zveřejněno uživatelem | 13. 08. 2017 | |

I read a lot about people who spent days exploring Bagan on E Bikes and didn´t really think much about it until I rent my own E Bike (normal motorbikes are forbidden to rent to tourists – local law). I don´t know why, but I think that place has some kind of magical powers which completely amazed me and I couldn´t stop. I spent 3 days driving around almost whole day searching for those secret gems for sunsets and sunrises.View from Shwesandaw pagoda The main reason of this obsession was, that all

Přečtěte si více

Dvacet let…

Zveřejněno uživatelem | 12. 08. 2017 | |

…, co jsme spolu, z toho právě dnes jedenáct jako manželé 🙂

Výročí oslavíme s širokou rodinou na velké rodinné sešlosti – letos se v naší rodině sešlo hodně kulatin a další budou pokračovat v příštím roce a to je důvod k velkému rodinnému sjezdu, co říkáte? :-))

Připojuji jeden hezký citát mého oblíbeného moderátora – vtipného sympaťáka s krásnou češtinou a obrovským rozhledem – Marka Ebena, který na otázku, jak si udržet hezké manželství odpověděl: 

„Myslím, že to chce především velkou dávku tolerance. Skoro bych řekl, že láska je dar, který dostanete a tolerance způsob, jak si ji zachovat. Je to iluzorní představa, že se vám podaří toho druhého změnit. Nezměníte ho, stejně jako nezměníte sebe. Každý z nás je v podstatě nesnesitelný, ale s tím je třeba žít. Takže jediná šance je zvyknout si na to a být rád, že se našel takový blázen, který si zvykl na nás.“

Já jsem ráda, že se našel jeden i pro mne a mou nesnesitelnost .-)

Krásné dny

A.

Přečtěte si více

… moje drobné radosti … 2017-08-11 18:10:00

Zveřejněno uživatelem | 11. 08. 2017 | |

Terasa je, hlavně teď přes léto, náš druhý obývák …. snídáme tady, obědváme, večeříme, grilujeme nebo jen tak lebedíme. Miluju teplá letní rána kdy na ní, ještě v županu, piju svou ranní kávu a koukám z ní na tu naši vesničku …. krásnou …. střediskovou ….

Nevěříte ? Zeptejte se Drápalíka … ten se tady „kochá“ se mnou  :o)

PS: Drápalík je rekvizita z našeho letošního letního kina, kde byl spolu s Otíkem, chrániči sluchu, rohlíky, Tatrou V3S a rozbitým pražákovým sloupkem hlavní hvězdou večera …. Poznáte, jaký film jsme letos promítali ????


Přečtěte si více

Na moře…

Zveřejněno uživatelem | 10. 08. 2017 | |

… a nebo k české „louži“, prostě na krásnou dovolenou už brzy vyrazí chlapeček jedné mé zákaznice v novém letním kloboučku. 

Maminka má problém sehnat na chlapce s vrozenou vadou hlavičky klobouček a vůbec jakoukoliv pokrývku hlavy, která by mu dobře seděla. O to víc mne potěšilo, že klobouček, který jsem šila pro ni, dobře sedí i chlapečkovi 🙂

A tak jsme se nakonec domluvily na jednom „klučičím“ letním kloboučku v barevné kombinaci, kterou miluji, a navíc i kšiltovce (tu jsem už nestihla nafotit, ale podobnou už jsem v menším šila pro vnoučka jedné z vás .-)). 

Ostatně i jeden obdobný klobouček už jsem dříve také šila – teď jsem však sáhla intuitivně po modrobílém proužku, klobouček nastříhala a až při šití si uvědomila, že má proužek o malinko světlejší odstín než ten, který jsem původně chtěla… Ale vůbec to nevadí – ba naopak, myslím, že to klobouček moc hezky oživilo a obě tmavomodré si spolu hezky rozumí .-)


Co jsem přijela z jižní Moravy, roztrhl se s kloboučky pytel a šiji jeden za druhým. Začínají se však opakovat… takže by se mi líbilo, kdyby se přihlásil odvážlivec, který by šel zase do něčeho, co tu ještě nebylo… .-)

Jedna příležitost se už trochu rýsuje – oslovila mne jedna žena, která touží po kloboučku zcela odlišného střihu… Tak uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí a zda se mi podaří dát dohromady střih, který bude dobře sedět i slušet. Pokud ano, bude čestně zařazen do chystané podzimní kolekce pokrývek hlavy, kterou bych ráda zrealizovala .-)

Mějte krásné dny

A.

Přečtěte si více

Bez malířského válečku…

Zveřejněno uživatelem | 9. 08. 2017 | |

… to nevydržím ani 12 měsíců 🙂 Už se asi nepředělám, možná až ubude sil, budu rozumnější .-)

Než jsme odjeli na dovču, zvládla jsem s pomocí muže (ty stropy nad schodištěm vážně nedám ani s teleskopickou násadou) vymalovat schodiště. 


Barevná změna byla v plánu už pár měsíců – jednak si už zdi vytrpěly své s našimi dětmi a jednak jsem se pobláznila do šedé. Sytý odstín teplé žluté tak musel ustoupit seriózní šedi. 

Od změny si slibuji větší pole působnosti v mém rozšiřování „obrazárny„. Za tím účelem bylo součástí malování i poměrně velké přeuspořádání stávajících obrazů. Modře paspartované obrázky by potřebovaly šoupnout doprava. Když však manžel převrtával čtvrtý nebo pátý kousek, řekl dost a nechal  je na původním místě… Snad jej ale ještě uprosím, pokud po převrtání sama zasádruji staré díry a přetřu je barvou :-))) 

Do uvolněné spodní části schodiště bych ráda zapojila po obou stranách i zarámované obrázky našich dětí a možná pozvala k nám domů i obraz nějakého talentovaného mladého umělce .-) Jen budu muset trochu promyslet, jak nové přírůstky s ostatními „provázat“, aby dobře zapadly. Zda půjde o barevné ladění, nebo jen barvu rámů, téma… to se ještě uvidí .-) Měly by ale určitě zdi „rozsvítit“.

Moc se mi líbí spojení šedé zdi z dřevěným schodištěm a zábradlím či „záchytnou“ sítí z provazů. Šedá dřevo krásně umocní.

V plánu je i výmalba chodbičky nad schodištěm vedoucí do pokojů v 1. patře… Ale ještě přemýšlím, jak ji pojmout – stávající bílé zdi určitě zůstanou i nadále, váhám ale nad budoucí podobou stávající cihlově červené zdi naproti schodiště…

A co vy? Najdete mezi vámi alespoň jeden další šílenec, který se rád vyžívá v malování pokojů stejně jako já? 🙂

Mějte krásné dny.

A.

Přečtěte si více
Cuketová marmeláda…

Cuketová marmeláda…

Zveřejněno uživatelem | 8. 08. 2017 | |

Výhodou cuket je jejich univerzální použití. Díky jejich nevýrazné chuti jsou schopny přijmout chuť v jídle použitých dalších ingrediencí a koření a nabývat tak neuvěřitelných podob

Přečtěte si více

Okurky…

Zveřejněno uživatelem | 8. 08. 2017 | |

Letos jsme ale trochu zaspali – naši, když nechali okurky přerůst a posléze i já, než jsem se dostala k jejich zpracování.

Přečtěte si více

Lavender field

Zveřejněno uživatelem | 7. 08. 2017 | |

Miluju levanduli a jednou bych se chtěla podívat přímo do Provence, až budou ty jejich fialová pole zase kvést a vonět na stovky metrů okolo, až se z toho hlava zatočí.

Přečtěte si více

otcovdom 2017-08-04 14:39:00

Zveřejněno uživatelem | 4. 08. 2017 | |

Premiéra našej ,,hvezdárne,,.Ešte som ju na blogu nemala, pretože celodrevené steny sú nefotiteľné.Fotogenická je až po nabielení bielym voskom.Dorotkina bývalá izba sa stala mužovou pracovňou, knižnicou, archívom s príležitostným p…

Přečtěte si více

Montbrécie…

Zveřejněno uživatelem | 4. 08. 2017 | |

… v naší zahradě právě začínají nakvétat .-)

Kráska jménem montbrécie (zde Crocosmia ‚Lucifer‘) může vzhledem trochu připomínat květy frézií. Má dlouhé, zelené, mečovité listy velmi podobné mečíkům. Řadí se do skupiny okrasných hlíznatých rostlin kvetoucích v plném létě.


Ve své domovině (jižní Afrika) a teplých oblastech přezimuje venku, v našich podmínkách se doporučuje spíše vyjmutí hlíz na podzim z půdy ven a jejich uskladnění na suchém, chladném, ale bezmrazém místě a jejich následná výsadba na jaře.
Osobně jsem to riskla a daří se mi do našeho vřesoviště vysazené montbrécie přezimovat již několikátou zimu venku. Udávaná mrazuvzdornost je do – 23 °C.
Montbrécie miluje sluníčko a mírně vlhké, ale dobře propustné půdy s dostatkem živin.
Krásný páteční den
A.

Přečtěte si více

Italy road trip – Dolomites

Zveřejněno uživatelem | 4. 08. 2017 | |

Konečně jsem se dostala k fotkám z dovolené v Itálii. Zase jich mám plný disk a dalo mi docela zabrat vybrat ty povedené a všechny je postupně upravit. Chtěla jsem je dát do jednoho komplet článku, ale protože zážitků bylo hodně a míst taky, tak si počtete několikrát.

Byly jsme autem na cestách skoro dva týdny. Vůbec poprvé to byl roadtrip se vším všudy. Neměli jsme dopředu nic moc extra domluvené, co se týče ubytování a cesty nebo plánu, kam se všude podívat. Já měla po Itálii jen 3 vytipovaná místa, kam jsem rozhodně musela. Jedno z nich právě i v Dolomitech, kde jsme byli první tři dny dovolené.
Z Prahy jsme vyrazili ještě v noci. To byl asi ten nejlepší nápad. Pamatuju si totiž minulý rok a během dne jsme se na ceste do Lago di Garda zasekli hned několikrát. V noci jsou dálnice skoro prázdné. Když už jsme byli nejvíc unavení kolem druhé ráno, dali jsme si na dvě hoďky krátkého šlofíka. Dorazili jsme na hotel asi kolem jedenácté dopoledne. Vybalili věci a svalili se na postel. Těch 8 hodin v autě je hodně únavných, ať chcete nebo ne.

Spali jsme asi 5 hodin, jak zabití. Nedalo nám to a museli jsme ted den stihnout ještě nějakou túro. Dojeli jsme si autem několik km pod jezero Fedaia k Marmoládě a dali si pár kiláčků směrem zpátky nahoru. Ten výhled u vody na tyrkysově modrou vodu a bílé skály byl nepopsatelný. Doté doby jsem milovala jen Tatry, ale Dolomity jsou naprosto něco jiného. Pokud tu budete poprvé, nebudete vůbec chápat, jak ty skály můžou být tak neskutečně vysoké. 

Marmoláda jsou nejvyšším místem v Dolomitech, vrchol Punta Penia má 3343 m a taky jediným horským masivem, kde se ještě dochoval původní ledovec. Ambice lézt nahoru jsme určitě neměli, ale podle informací se dá nahoru vylézt relativně nalehko a dá se to zvládnout i za jeden den.



Druhý den jsme měli naplánovanou trasu do Secedy. Když jsem viděla u Terky, jak to tam vypadá, nesměla jsem si tohle místo nechat ujít. Zaparkovat se dá v městečku St. Ulrich, nebo si vyjet nahoru nad něj na poslední dvě parkoviště. Místo se najde, když vyrazíte brzo. 
Trasa je příjemná, žádné extra nepříjemné úseky nepotkáte. Naopak se vám nabídnou překrásné výhledy daleko do dálky, do celého údolí a pokud není zamračeno, vidíte zasněženou Marmoládo. Majestátní hory. Musíte vidět naživo. U vrcholu Secedy (2 518 m) jsme byli asi za tři hoďky. Co je super, že se můžete procházet volně kolem místních krav a oslíků. Mají tak rozlehlé pastviny, že vedou turistické stezky přímo ohradami. Hezčí dobytek jsem neviděla 🙂




Na vrchol se dá dostat i lanovkou, myslím, že vyjde něco kolem 18 Eur. Ale výšlap má prostě víc do sebe a ten zasloužený výhled a sklenka Huga v horské chatě pod lanovkou k tomu prostě patří. Na vrcholu je i panoramatická vychlídka. Suprově zobrazuje kolem celého obvodu vyobrazené vrcholky s údaje, kolik měří. Taková čísla jsem zatím v žádných horách neviděla.  





Jedno z těch kouzelných míst, které jsem musela vidět, bylo jezírko Carezza s neskutečně tyrkysovou vodou. A to tak, že ani filtr nebudete potřebovat 😀

Ten pohled na jezero, lesy a stříbrné vrcholky odrážející se v hladině je pohádkový. Je asi lepší si sem zajet buď brzo ráno nebo spíše navečer. Západ slunce taky stojí za to. Jezero neminete. Je hned u silnice SS 241 směrem z Bolzana. Kousek výš se dá zaparkovat.

Tip na ubytování vám asi dávat nebudu, spali jsme na místech, která jsem našli asi den dopředu. A první dvě noci nebylo o co stát. Doporučuju ale nehledat jen v těch nejvíc turistických oblastech. Pokud máte auto, dá se dojet kamkoliv. jen ale počítejte, že třeba 20 km po serpentinách je něco jiného, než po rovince. Chytnout před sebou traktor, pomalý autobus nebo staroušky není nic neobvyklého. Předjíždění je skoro bez šance. Večer po návratu jsme si to už směřovali více na jich. O tom, kam jsme se vidali v následujících dnech zase v dalším článku. Bude spousta fotek, tak se těšte.

Přečtěte si více

Reklama