Autor: Jenda

IQ Landia…

Zveřejněno uživatelem | 21. 08. 2017 | |

… v Liberci bylo jedním z míst, která jsme navštívili při naší dovolené v Jizerských horách. Využili jsme deštivého dne a hory dočasně vyměnili za přístřeší několikapatrové budovy nabušené vědomostmi z celé řady převážně technických oborů, velmi příjemně mě ale překvapila i část expozice věnovaná lidskému zdraví a lékařství. 


Pro menší děti se sice doporučuje návštěva blízkého IQ Parku, ale my jsme si to s dětmi hodně užili ve větší IQ Landii. Pokud návštěvu v ní také zvažujete, rezervujte si na ni rozhodně dostatek času, bez velké nadsázky v ní totiž utopíte celý den (mezi námi – pokud bych tam byla sama, strávila bych tam ještě minimálně o hodinku dvě více času než s dětmi :-)) Opravdu je zde co obdivovat i objevovat. Návštěvu si zde užijí malí i velcí, vše je pojato velmi interaktivně, vědu si zde můžete doslova osahat a dýchá na vás doslova ze všech možných i nemožných koutů (k mému úžasu jsem zvídavé otázky o tom, zda bylo dřív vejce či slepice našla i na dveřích kabinky WC… co naplat, není čas ztrácet čas :-))).


Jako poměrně velký nedostatek však vnímám poddimenzovanou velikost parkoviště a místní kantýny – takže parkovat pak můžete zkusit v nedalekém Babylonu a místo hodiny strávené v řadě na jídlo, které se mezi tím vyprodá, zkuste vzít s sebou o něco větší svačinu, člověk nikdy neví… 🙂


Krásný večer

A.

Přečtěte si více

Domácí San Francisco Burgery

Zveřejněno uživatelem | 21. 08. 2017 | |

Chcete poctivý burger snadno a rychle? Máte dvě možnosti: 
1. Zajděte do jedné z mnoha dobře hodnocených „burgráren“! Osobně Vám moc ráda doporučím hned dvě. Protože s přítelem hamburgery s oblibou zkoušíme nejen doma, ochutnala jsem už mnoho vzorků po celé ČR. Z vlastní zkušenosti Vám tedy doporučuji Burger Club v Lednici na Moravě. Jestli to máte blíže do jižních Čech, určitě zajděte v Českých Budějovicích do Pizza & Burger Big Poppa – nejlépe na Poppa burger se švestkovou omáčkou! Jestli tyto podniky znáte, určitě napište vlastní dojmy nebo přidejte tip na další!
2. Druhá možnost jak přijít k výbornému burgeru snadno a rychle je oslovit někoho, kdo ho za vás podle následujícího receptu připraví. Jinak to nepůjde. 
Tak jde se na to? Můj San Francisco se skládá z přísad, které máme na tomto jídle nejraději: kvalitní hovězí maso, zelenina a medová cibulka. Opečená slanina je už jen bonusovou třešničkou na dortu, když chci svého chlapa potěšit ještě o něco víc. Jaký český muž nemá rád slaninu? No vidíte.

Na 4 burgery budeme potřebovat:

  • 500 g mletého masa, použila jsem většinu hovězího (80 %) a zbytek vepřového (20 %), čím vyšší podíl hovězího, tím bude pokrm lepší
  • 1 lžička kremžské hořčice
  • 1 rovná lžička soli
  • 1/2 lžičky sušeného česneku
  • 1/2 cibule nakrájené na jemno
  • 1 špetka čerstvého drceného pepře
  • 1/2 lžičky nasekané petrželky
  • 4 bulky (koupené či domácí z poloviny dávky dle tohoto receptu – Domácí pečivo)
  • 4 listy ledového salátu
  • 4 lžíce dresingu do burgerů (lze použít majonézu, bylinkový dresing či americký dresing)
  • 4 lžičky jemného kečupu
  • 4 plátky sýru čedar/ eidam (my máme raději eidam)
  • 2 velká rajčata pokrájená na tenké plátky
  • 12 tenkých plátků okurky
  • 1 velká cibule
  • 1 lžička medu
  • 6 plátků slaniny
  • 2 a více lžic řepkového oleje na smažení burgerů
  • 4 špejle s hroty

Postup:
Mleté maso smícháme s hořčicí, solí, sušeným česnekem, na jemno nakrájenou cibulí, pepřem a petrželkou. Hmotu rozdělíme na 4 části a vytvarujeme symetrické burgery, které uložíme do lednice.

Bulky koupené či upečené necháme vychladnout a následně překrojíme vejpůl. Obě poloviny krátce opečeme na suché rozehřáté teflonové pánvi.
Následně překrojíme plátky slaniny vejpůl a opečeme je dozlatova na vlastním sádle. Přeneseme na talířek s kuchyňskými utěrkami a zbavíme přebytečného tuku.

Cibuli pokrájíme na kolečka, posypeme špetkou soli a opečeme na lžičce oleje. Na zezlátlou cibulku přikápneme lžičku medu a připravenou cibulku uschováme stranou.

Ostrým nožem si nakrájíme na tenké plátky rajčata a okurku. Omyjeme listy ledového salátu a natrháme na ideální velikost do bulek.

Do pánve s hlubokým dnem nalijeme trochu oleje a necháme dobře rozehřát. Připravené maso vyjmeme z lednice a dvěma prsty utvoříme uprostřed každého burgeru malý důlek. Opékáme nejprve důlkem směrem dolů z každé strany minimálně 2-3 minuty podle preference. Já mám ráda dobře propečený burger, který se dělá z každé strany alespoň 5 minut. V poslední minutě maso poklademe plátkem sýra.

Spodní díl bulky potřeme dresingem, poklademe salátem, následně masem s plátkem sýra, okurkou, rajčaty, slaninou a medovou cibulkou. Přiklopíme vrchní polovinou bulky potřenou kečupem a propíchneme ostrou špejlí uprostřed.

Burgery servírujeme samostatně, s hranolkami nebo se zeleninou. A jak se takový pořádný mazel jí? JEDINĚ RUKAMA a s dobrou náladou! Užijte si ho ????.

Kdo je taky blázen do tohohle hříšného jídla? Jak řekl můj oblíbený pan Pohlreich, nemůžeme mu upřít jeho dokonalý koncept.
Zelenina, houska, hovězí,… tomu se těžko odolává. Ale jen blázen by mu snad odolávat chtěl. Nebo to máte jinak? Napište mi! A pokud znáte v Praze dobrou restauraci s pořádnými a nepředraženými burgery, napište mi název dolů. Třeba jsem tam ještě nebyla…

Mějte se nádherně a užívejte si života, protože to za Vás nikdo jiný neudělá.
Vaše Štěpánka ????

Přečtěte si více

Cinque Terre, Portovenere

Zveřejněno uživatelem | 20. 08. 2017 | |

Třetí část dovolené v Itálii jsme strávili u moře. Než jsme se ale přemístili, stihli jsme navštívit krásnou Sienu, která leží ve střední částu Toskánska. Cihlové domy, táhlé ulice, kopce, krásné výhledy a zajímavé pouliční osvětlení. Na Piazza del Campo si vyjděte na věž Torre del Mangia. Sice si vyšlápnete po pěkně úzkých schodech několik pater, ale za odměnu máte město jako na dlani. Za vidění stojí i nádherná katedrála Duomo di Siena, která je snad ještě hezčí než ta ve Florencii. Když nám po objevování města vyhládlo, objevili jsme v jedné z uliček super obchod s čerstvou pizzou a delikatesami. Už si bohužel nevzpomínám na jméno, ale ta pizza, tak byla dokonalá. Lepší street food s výhledem na město, jsme neměli. 

Ze Sieny, jsme se vydali směr naše ubytování přes Pisu. Přijeli jsme akorát při stmívání, ale to nám vůbec nevadilo, protože takovou dominantu, jakou je šikmá věž, nejde přehlédnout. Stejně jako ty stovky turistů povalujících se na trávníku před ní. Město moc hezké, obzvlášť centrum, ale na mě zase až moc turistické. Třeba někdy mimo sezónu… 

Večer jsme dorazili do oblasti Ligurie poblíž Cinque Terre. Měli jsme přes booking rezervovaný apartmán v Aulla. Za mě nejhezčí místo. pokoj sice obyčejně zařízený, to ale vynahradila zahrada s terasou, venkovním bazénem, grilem a výhledem na hory. Božský klid, protože celý dům se nacházel na kopci, takže nikde žádní zvědaví sousedé. První den jsme tu měli sousedy, ale další dny jsme si to tu užívali celé sami pro sebe. Přes den jsme jezdili na výlety a odpoledne jsme trávili tady, protože nám tu nic nechybělo. Soukromá grilovačka u bazénu se sklenkou prosecca, které nic nechybělo. Dělali jsme si na grilu čerstvé rybky nebo grilovali krevety a užívali si mořské hody snad každý večer. Věřili byste, že tu mají ryby levnější, než třeba vepřové? Ráj. Tady bych chodila nakupovat ryby každý den.

Druhý den po příjezdu jsme se na doporučení přátel jeli podívat do krásného přímořského městečka Portovenere. Nádherný přístav se starým historickým centrem. Barevné domky hustě posázené vedle sebe skrývají úzkou uličku, kterou se dostanete na skalnatou část, na níž se tyčí místní kostel San Pietro. Je z něj pohádkový výhled na skalní útesy a tyrkysově modré moře. Když se podíváte na druhou stranu, vidíte zátoku posetou čluny a loděmi. Je to hodně oblíbené místo pro dovolenou. Je to znát i podle množství aut a přecpaných parkovacích míst. My zaparkovali auto až hodně vysokou nad centrem, protože se jinde prostě nedalo. Nad městem je ještě jedna vyšší vyhlídka, než ta od kostela. Sem se určitě jděte podívat. Ty scenérie jsou jak malované. 
Další den jsme si řekli, že auto raději necháme doma a na tipy místních se vydali do La spezia na vlak směrem Cinque Terre. V letní sezóně je to hodně exponované místo a auto tu v tu dobu nedává moc smysl. Dá se tu sehnat Cinque Terre karta, kde máte jízdné na vlak i vstup na trekovou trasu za zvýhodněnou cenu. Doporučuju jí sehnat, vyplatí se. Vlak vás vezme skoro do samotného centra všech pěti měst, ze kterých se Cinque Terre skládá. My si udělali první zastávku ve vesničce Riomaggiore. Ty hostě posázené domečky skoro hned na moři určitě znáte ze spousty fotek. Já si tohle místo nemohla nechat ujít. Vyplatí se přivstat, protože brzo ráno tak máte šanci, že tu nebudou davy turistů. 

Další místem je Manarola, kde se domky tyčí vysoko do skla a lemují tak celý útes.Takové místo, kde se skoro zastavil čas a vy máte chuť si představovat, jestli se to od těch dávných dob nějak změnilo.

Pokud máte na nohách pohodlné boty a dostatek pití, vydejte se na trek kolem útesů z Vernazzy do Monterosso. Trasa je super, ale ne moc v tom letním vedru. Pokud máte Cinque Terre kartu, máte v ní zahrnutý i vstup na vyhlídku a můžete si to prodloužit až to Monterosso. Bohužel má ale takový nápad x jiných lidí a tak se budete pořád někomu vyhýbat. Za se vám ale naskytnou nádherné výhledy na moře a můžete ulovit super fotky.

Poslední zastávkou bylo zasloužené koupání v Monterosso. Tak moc jsme se těšili do osvěžující vody, že jsme hned shodili věci a šli do moře. Je tu jedna městská i jedna soukromá pláž, takže si můžete vybrat. Nabrali jsme síly a po koupání se vraceli na odpoledne do Aully. Užili jsme si za ty dva týdny v Itálii hodně a já na to teď pořád vzpomínám. Sice nebylo, moc času na odpočinek, ale zase těch zážitků Pořád nevím, jestli by mi vyhovovala spíše válecí dovolená, nebo něco v takovém stylu. Jak to máte vy? Jezdíte raději na jedno místo nebo jste spíš na roatripy?

Přečtěte si více

Quiche…

Zveřejněno uživatelem | 19. 08. 2017 | |

… je tradiční francouzský slaný koláč, na jehož výrobu se obvykle používá slanina, sýr, vejce a smetana, základní recept však může mít celou řadu podob. 


Těsto, které tvoří základ koláče, bylo údajně nejdříve chlebové, až postupem času se začalo používat tenké křehké nebo listové. Já dosud používala jako základ kupované těsto listové, tentokrát jsem však udělala výjimku a vyrobila si vlastní (koláč putoval na druhý konec republiky na velké rodinné setkání v Jizerských horách, tak jsem jej nechtěla nijak ošidit, když už je jeho příprava tak jednoduchá :-)). 

Připravené vlastní těsto je potřeba předpéct – quiche se totiž peče nadvakrát, nejprve tzv. naslepo, a teprve potom s náplní. Po upečení se dá jíst teplý, vlažný i studený – osobně mám nejradši první variantu. Pekla jsem podle tohoto receptu.

Pečení jsem si nechala kvůli velkým vedrům až na poslední chvíli pozdě večer a tak se mi málem podařilo vyrazit na týdenní rodinnou dovolenou s jednou rukou plnou puchýřů. Jiříček se se mnou přišel rozloučit před spaním a já pak zamyšleně vzala kovový rendlík, kterým jsem si zatížila předpékaný korpus, holou rukou z trouby rozžhavené na 200 stupňů… 

Pomohla však rychlá pomoc – rada známé na FB – je neuvěřitelně účinná a přitom tak prostě jednoduchá – možná tuto fintu také neznáte – tak sdílím i s vámi, je to hotový zázrak – popáleniny snadno zažehnete ledováním v kombinaci s tea tree olejíčkem, kterým namažete postižená místa – utlumí nejen velkou bolest, které popáleniny vyvolávají, ale současně zamezí vzniku bolestivých puchýřů – u mne již druhý den nebylo po popálenině ani památky a nic mne nebolelo – bez tohoto opatření by to bylo mnohem horší a o plánovaných vyjížďkách na kole bych si pak mohla nechat jenom zdát…

Nakonec byly nejen cyklovyjížďky, ale spoustu dalšího a celý týden utekl jako voda – ostatně jako vše pěkné, co člověk prožívá 🙂

Jsem ale ráda zpátky doma, však to znáte .-)

Krásné dny

A.

Přečtěte si více

Pozdrav z cest

Zveřejněno uživatelem | 16. 08. 2017 | |

Sedím v 9ti hodinovém vlaku, který si to frčí napříč Jávou v Indonésii. Asi nejpohodlnější cestování, které jsme za celou dobu zažili (pokud nepočítám lítání).

Přečtěte si více

Postcard from Florence

Zveřejněno uživatelem | 16. 08. 2017 | |

Posílám vám jeden pohled z krásné Florencie. Mám už jeden zvyk, před odjezdem na letní dovolenou si skoro vždy stihnu ušít jedny šaty, které si balím s sebou.

Přečtěte si více

Where to see sunrise and sunset in Bagan after the earthquake (June 2017)

Zveřejněno uživatelem | 13. 08. 2017 | |

I read a lot about people who spent days exploring Bagan on E Bikes and didn´t really think much about it until I rent my own E Bike (normal motorbikes are forbidden to rent to tourists – local law). I don´t know why, but I think that place has some kind of magical powers which completely amazed me and I couldn´t stop. I spent 3 days driving around almost whole day searching for those secret gems for sunsets and sunrises.View from Shwesandaw pagoda The main reason of this obsession was, that all

Přečtěte si více

Dvacet let…

Zveřejněno uživatelem | 12. 08. 2017 | |

…, co jsme spolu, z toho právě dnes jedenáct jako manželé 🙂

Výročí oslavíme s širokou rodinou na velké rodinné sešlosti – letos se v naší rodině sešlo hodně kulatin a další budou pokračovat v příštím roce a to je důvod k velkému rodinnému sjezdu, co říkáte? :-))

Připojuji jeden hezký citát mého oblíbeného moderátora – vtipného sympaťáka s krásnou češtinou a obrovským rozhledem – Marka Ebena, který na otázku, jak si udržet hezké manželství odpověděl: 

„Myslím, že to chce především velkou dávku tolerance. Skoro bych řekl, že láska je dar, který dostanete a tolerance způsob, jak si ji zachovat. Je to iluzorní představa, že se vám podaří toho druhého změnit. Nezměníte ho, stejně jako nezměníte sebe. Každý z nás je v podstatě nesnesitelný, ale s tím je třeba žít. Takže jediná šance je zvyknout si na to a být rád, že se našel takový blázen, který si zvykl na nás.“

Já jsem ráda, že se našel jeden i pro mne a mou nesnesitelnost .-)

Krásné dny

A.

Přečtěte si více

… moje drobné radosti … 2017-08-11 18:10:00

Zveřejněno uživatelem | 11. 08. 2017 | |

Terasa je, hlavně teď přes léto, náš druhý obývák …. snídáme tady, obědváme, večeříme, grilujeme nebo jen tak lebedíme. Miluju teplá letní rána kdy na ní, ještě v županu, piju svou ranní kávu a koukám z ní na tu naši vesničku …. krásnou …. střediskovou ….

Nevěříte ? Zeptejte se Drápalíka … ten se tady „kochá“ se mnou  :o)

PS: Drápalík je rekvizita z našeho letošního letního kina, kde byl spolu s Otíkem, chrániči sluchu, rohlíky, Tatrou V3S a rozbitým pražákovým sloupkem hlavní hvězdou večera …. Poznáte, jaký film jsme letos promítali ????


Přečtěte si více

Na moře…

Zveřejněno uživatelem | 10. 08. 2017 | |

… a nebo k české „louži“, prostě na krásnou dovolenou už brzy vyrazí chlapeček jedné mé zákaznice v novém letním kloboučku. 

Maminka má problém sehnat na chlapce s vrozenou vadou hlavičky klobouček a vůbec jakoukoliv pokrývku hlavy, která by mu dobře seděla. O to víc mne potěšilo, že klobouček, který jsem šila pro ni, dobře sedí i chlapečkovi 🙂

A tak jsme se nakonec domluvily na jednom „klučičím“ letním kloboučku v barevné kombinaci, kterou miluji, a navíc i kšiltovce (tu jsem už nestihla nafotit, ale podobnou už jsem v menším šila pro vnoučka jedné z vás .-)). 

Ostatně i jeden obdobný klobouček už jsem dříve také šila – teď jsem však sáhla intuitivně po modrobílém proužku, klobouček nastříhala a až při šití si uvědomila, že má proužek o malinko světlejší odstín než ten, který jsem původně chtěla… Ale vůbec to nevadí – ba naopak, myslím, že to klobouček moc hezky oživilo a obě tmavomodré si spolu hezky rozumí .-)


Co jsem přijela z jižní Moravy, roztrhl se s kloboučky pytel a šiji jeden za druhým. Začínají se však opakovat… takže by se mi líbilo, kdyby se přihlásil odvážlivec, který by šel zase do něčeho, co tu ještě nebylo… .-)

Jedna příležitost se už trochu rýsuje – oslovila mne jedna žena, která touží po kloboučku zcela odlišného střihu… Tak uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí a zda se mi podaří dát dohromady střih, který bude dobře sedět i slušet. Pokud ano, bude čestně zařazen do chystané podzimní kolekce pokrývek hlavy, kterou bych ráda zrealizovala .-)

Mějte krásné dny

A.

Přečtěte si více

Bez malířského válečku…

Zveřejněno uživatelem | 9. 08. 2017 | |

… to nevydržím ani 12 měsíců 🙂 Už se asi nepředělám, možná až ubude sil, budu rozumnější .-)

Než jsme odjeli na dovču, zvládla jsem s pomocí muže (ty stropy nad schodištěm vážně nedám ani s teleskopickou násadou) vymalovat schodiště. 


Barevná změna byla v plánu už pár měsíců – jednak si už zdi vytrpěly své s našimi dětmi a jednak jsem se pobláznila do šedé. Sytý odstín teplé žluté tak musel ustoupit seriózní šedi. 

Od změny si slibuji větší pole působnosti v mém rozšiřování „obrazárny„. Za tím účelem bylo součástí malování i poměrně velké přeuspořádání stávajících obrazů. Modře paspartované obrázky by potřebovaly šoupnout doprava. Když však manžel převrtával čtvrtý nebo pátý kousek, řekl dost a nechal  je na původním místě… Snad jej ale ještě uprosím, pokud po převrtání sama zasádruji staré díry a přetřu je barvou :-))) 

Do uvolněné spodní části schodiště bych ráda zapojila po obou stranách i zarámované obrázky našich dětí a možná pozvala k nám domů i obraz nějakého talentovaného mladého umělce .-) Jen budu muset trochu promyslet, jak nové přírůstky s ostatními „provázat“, aby dobře zapadly. Zda půjde o barevné ladění, nebo jen barvu rámů, téma… to se ještě uvidí .-) Měly by ale určitě zdi „rozsvítit“.

Moc se mi líbí spojení šedé zdi z dřevěným schodištěm a zábradlím či „záchytnou“ sítí z provazů. Šedá dřevo krásně umocní.

V plánu je i výmalba chodbičky nad schodištěm vedoucí do pokojů v 1. patře… Ale ještě přemýšlím, jak ji pojmout – stávající bílé zdi určitě zůstanou i nadále, váhám ale nad budoucí podobou stávající cihlově červené zdi naproti schodiště…

A co vy? Najdete mezi vámi alespoň jeden další šílenec, který se rád vyžívá v malování pokojů stejně jako já? 🙂

Mějte krásné dny.

A.

Přečtěte si více

Reklama