Autor: Jenda

I přes nepřízeň počasí, jsem pro vás nafotila z Rakouska jeden outfit. Poslední den našeho výletování jsme zakotvili v krásném Salzburgu. Až uvidíte fotky, které pro vás mám ještě přichystané, pochopíte, proč se mi tady tak líbilo…Když jsme procházeli kolem Mirabell gardens, nešlo odolat tomuhle koutu pod rozkvetlou sakurou. Je potřeba si to jaro ještě užít, že jo 🙂

Celý den jsem trávila pohodlně v džínách, bílé košili a saku. Nic převratného, ale protože jsem si obyčejné džíny vyšperkovala perlami, najednou celý outfit dostal jiný rozměr. Stačí jedna taková nezvyklá maličkost a o pozornost máte postaráno. Já na ně dostala několikrát odezvu a o pohledy nebyla nouze. Ne že bych po tom prahla, ale aspoň vnímáte efekt. Přitom perly na džínách nejsou žádná novinka. V obchodech na ně narazíte často. Třeba klasicky v Zaře. Mně se líbily už na Nině, která je měla z Asosu. Tak jsem si řekla, že si je zkusím vyrobit sama. Objednala jsem si perly z Aliexpress, čekala věčnost, než dorazí a pak si je jednoduše ručně přišila na starší džíny.

Efekt k nezaplacení. Perfektně prokoukly, takže mám stylový kousek zase za zlomek ceny. Zkuste to taky. Ne všechny aktuální trendy je potřeba lovit v obchodech. S trochu kreativity a trpělivosti si na ně vystačíte sami. A když mě perly přestanou bavit, jednoduše je z kalhot zase odpářu. Jak easy. Perly můžete ale využít i jinde, než jen na džínách. Já mám ještě spadeno na vyšívané loafers, jako jsou tyhle, nebo pošité pantofle. Super vypadají i na kabelkách nebo tvídovém kabátku. Je to jen na fantazii. Tak co, pustíte se taky do zdobení?

Bad Ischl

Na Velikonoce jsme si udělali několikadenní výlet do Rakouska k jezerům a do hor. Ubytování jsme sehnali přes Airbnb u Mike a Jenny, což je moc milý pár z Anglie. Byt je komplet vybavený. Najdete tu koupelnu s vanou i sprchovým koutem, zařízenou kuchyň, dokonce i fén a žehličku s prknem, což je sen každé bloggerky, která mačká košile v kufru. Apartmán byl v klidné části kousek u řeky s výhledem na hory v pozadí. Bad Ischl je horské městečko s moc pěknými domy, klidné, čisté. V pátek tu měli místní trhy, takže jsme stihli omrknou zdejší dobroty. Městské lázně jsou dostupné každý den. Říkala jsem si, že když bude ošklivé počasí, že se nedostanem ani na tůry, tak zalezem tam, ale nakonec počasí vydrželo, až na tu zimu.

Po ubytování jsme se jeli podívat do nedalekého Hallstattu. To bylo mé dream místo na seznamu, nad kterým jsem snila už z fotek. Za 25 minut autem jsme byli na místě. Je tu hned několik parkovišť, kde můžete nechat auto. Prošli jsme se kolem jezera mezi domky a davy japonských turistů, kteří byli snad všude. Městečko je na fotkách malebné, ale realita je prostě taková, jako kdekoli jinde, kde je hezky. Nejhezčí bude stejně výhled z loďky nebo člunu. My si vyšlápli ještě na vyhlídku nad městem. Cca za 40 minut jste nahoře. Cestou projdete kolem vodopádu. Mně ale cesta nahoru trvala snad věčnost, protože jsem expert měla na nohách kozačky s podpatkem. Začali jsme totiž stoupat, aniž bychom přesně věděli, kam směřujeme a pak jsme si řekli, že se pro moje botasky do auta už vracet nebudeme. Jaká chyba, teď bych si za to nafackovala. Alespoň jsem byla nahoře nejstylovější 😀 A ten výhled zeshora na celé jezero a okolní městečka za tu bolest nohou stál. Nahoře je i restaurace, sice mají jen do šesti, ale výhled z terasy mají k nezaplacení.

V sobotu už jsem byla vybavená. Pohodlné pohorky, elastické legíny a hřejivá šála to jistily. Jeli jsme ke Gosausee. K jezeru se dostanete přímo autem. Dá se tu zaparkovat hned pod ním a u jezera je i restaurace. Celé Gosausee si můžete projí kolem dokola Někteří to vzali i na kole nebo běželi. Kousek trasy kolem cesty je upravený pro nadšence horolezectví. My jsme za půlkou pokračovali ještě k jednomu menšímu jezeru, doslova Hinterer Gosausee. Je menší, dál a bylo ještě na povrchu zamrzlé Ale celá trasa k němu byla zajímavá. Minete třeba stavení krásných chaloupek, dokonce mají saunu s výhledem na vrcholky hor. To musí být něco. Na pravé straně od jezera se tyčí Dachstein, což by měl být nejvyšší horský masiv Horního Rakouska. Dá se vyrazit i přímo na něj lanovkou a užít si vyhlídku z něj. Ale v ty dny stejně nebylo jasné počasí tak by to nedávalo smysl. My si vystačili s jezery a probouzející se přírodou v okolí.

Na neděli jsem si vymyslela výšlap na Schafberg. To je hora vysoká přes 1700. Auto jsme nechali v městečku St.Wolfgang im Salzkammergut. Mají krásný kostel, spoustu kaváren, restaurací a malých obchůdku. V létě je to tu určitě ještě mnohem hezčí. Na Schafberg se dá navíc za teplejšího počasí dostat vláčkem za nějakých 50 Euro. Není to málo, ale věřte mi, že jako my byste to šlapat určitě nechtěli. Trasu nahoru jsme šli nějakých 3,5 hodiny. Část v dešti, nahoře pak už sněhem. Nejdřív po upravené sjízdné cestě, pak strmě cestičkami lesem, kolem jezera Mönigsee a nakonec kolem obří skály, kde se přidržujete kolem ocelového lana. Nic pěkného, ani když na to vzpomínám. Byla zima, mrzly ruce a do toho foukal vítr. Ale dali jsme to. Až ke konečné stanici vláčku, tam vybalili sváču a pokračovali až k horní (zavřené) boudě, kde jsme potkali místního Rakušáka. Pán si klepal na čelo, když nás viděl. V tuhle dobu si tam skoro nikdo netroufne. On to chodí prý 50x za rok, ale co jsme pochopili, tak si to dává po kolejích, za 1,5 hod je nahoře, za 45 min. během zase dole. Za mě klobouk dolů, taky bych chtěla tohle v 50ti předvádět. Dal mi hřejivé sáčky do rukavic, když mi mrzly nejvíc ruce. Znáte to? Dokonalá záchrana a hřejí až 6 hodin. Bez nich by bylo mnohem hůř. Seběhli jsme s ním po kolejích skoro dolů až k restauraci Aschinger. Krásný dům, penzion a restaurace v jednom. Dali jsme si místní dobroty, kozí sýry, šunku, chlebík a horký čaj. Po tomhle výletu to nejlepší, co mohlo na stůl přisát. Potom už jsme se akorát dobelhali k autu směr Salzburg.