když jsem minulý týden poprvé zašla na vánoční trhy v Ostravě nestačila jsem se divit. Na náměstí bylo ruské kolo, blikající kolotoč a hlasitě řvoucí kluziště. Kolotoč a ruské kolo vyhrávali také. Tím, že stojí vedle sebe a každá atrakce hrála jinak, to bylo jako o pouti …

 

… naštěstí jsme mohli utéct na vedlejší Jiráskovo náměstí, kde hrála klidná, chvílemi i vánoční hudba. Je tam dětský dřevěný kolotoč, který máme s Bertíkem s vánočními trhy spojený už několik let. Protože o něm Bertík pořád mluvil, slíbila jsem mu, že na trhy, na kolotoč! ještě zajdeme. Zašli jsme v pondělí dopoledne. Lehce poletoval sníh, bylo příjemně, jenže kolotoč měl zavřeno :-(. Akci “kolotoč” jsme zopakovali včera odpoledne …

… atmosféra na Masarykově náměstí už na mě tak nevánočně jako minulý týden nepůsobila a to jsem moc ráda. Pořád jsem přemýšlela, proč to jinde jde a u nás ne … proč mají o vánocích blikat kolotoče … proč nemůže hrát klidná hudba, která dotváří atmosféru … proč je všude tolik nevkusu … kdo tohle vymýšlí …

… i když kluziště i kolotoče hráli pořád své, měli jsme s Bertíkem moc hezké adventní odpoledne …

 

 

… ochutnali jsme chlebovou placku, dělanou v této peci …

… Bertík si zazvonil na zvoneček přání (přál si prý semafor, tak uvidíme, jestli se mu toto přání splní ;-)) …

… já jsem se zahřála medovinou – Bertík mi ji jenom hlídá – nevoněla mu :-)) – byla výborná 😉 …

 

 

… odcházela jsem s tím, že sice blikajícím kolotočům s doprovodem italské hudby 80-tých let nerozumím a nechápu spojitost s vánoci, ale že i tak bylo fajn …

… přeji krásný den …

Danka