… na 200 % (minimálně)! Setkání se spřízněnou duší 🙂 Už jsem na to téma psala dříve. Letos jsem si začátkem roku mj. přála více času a prostoru pro své spřízněné duše. 

Takové, se kterými jsme na jedné vlně, i když se nemusíme ve všem 100% shodnout. Takové, které do mého života přinášejí radost, smích a spoustu chvil s úsměvem od ucha k uchu. Ale taky taky jiný pohled, inspiraci, nadhled… prostě samé dobré věci 🙂 


Přála jsem si to tolik (a o to víc, že jsem ta setkání dříve trochu zanedbávala třeba kvůli práce, dětem ad.), že jsem si to písemně “uložila” jako “úkol” do svého notesu :-)) Alespoň jednou za tři týdny setkání s některou ze spřízněných duší. Je to málo nebo moc? Myslím, že to v tuto chvíli není tak podstatné. 

Důležité je, že se tak donutím najít si čas pro správnou věc a pro lidi, kteří jsou pro mě kromě nejbližší rodiny hodně důležití 🙂


Dnes to bylo mé druhé letošní setkání (vím, jsem v lehkém skluzu, už je třeba chystat další :-)) A na obě budu hezky vzpomínat.

Tentokrát se spřízněnou duší přímo z naší obce. Když jsme se domlouvaly, navrhovala jsem původně setkání v naší místní hospůdce… Nezklamala – navrhla, že vyrazíme na procházku se psy. Pod rouškou tmy, jako dvě světlušky s čelovkami na čele, jsme spolu strávily úžasné dvě hodinky a pusu nezavřely ani na minutu :-)) 

A já jsem “dobitá” a budu svítit ještě minimálně týden 🙂 Snad to bude platit i opačně .-)

Jak se daří vyšetřit si čas na osoby, které jsou pro vás blízké, vám? .-)

Krásný večer

A.