Dlouho nekvetly, dlouho živořily… Snad věčnost, celé jaro i léto… Až teď, najednou, z čista jasna vykvetly!

Na jaře jsem zakoupila docela drahá a “prý” anglická semena gazánií, původních trvalek pocházejících z afrického kontinentu, kde tyto nádherně kvetoucí rostliny i přezimují. Gazánie se v našich zeměpisných šířkách pěstují jako letničky. Jejich obliba po zásluze neustále roste.

Na jaře jsem se radovala, jak drahá semena krásně vzešla a sazeničky pěkně rostou. Napřed ve skleníčku, potom již na záhonu a v truhlíku. Od počátku léta jsem se těšila na květy. Bohužel, pěkně olistěné sazeničky nekvetly a nekvetly. Měnila jsem polohu truhlíku, zkoumala příčinu nezdaru. Stejný problém měly i sazeničky vysázené do volné půdy do záhonu až najednou, se mohu konečně radovat z té krásy.
Raduji se. A prosím, radujte se též z maličkostí, které nám každý den nabízí. A pište o tom, foťte, každý detail má cenu, je podstatný. Přeji Vám všem krásné září.

Věnováno mé kolegyni Lence, která 2.9. odešla, aniž jsme spolu zrealizovaly Hallowenskou párty pro 70 lidí, aniž se rozloučila, aniž jsme si vyměnily úsměvy, popřály dobrou chuť a zdrbaly všudy přítomné chlapy, které stejně milujeme… Její dobré a neuvěřitelně lidské srce, přestalo ve věku 48 let pracovat. Jen tak. Bez zjevné příčiny, bez problémů…Zítra se jdu naposledy rozloučit s kytkou v ruce…