… jsem pro paní učitelky ze školky háčkovala na poslední chvíli. Poslední jsem doháčkovala asi čtyřicet minut před předáním a to bylo ještě třeba škrobit a sušit! Při sušení pomohl fén na vlasy, díky kterému jsem sušení zvládla asi za 10 – 15 minut 🙂

Nakonec jsem zvládla tři baňky pro paní učitelky (třetí na fotce není, protože se zrovna sušila) a háčkovaný zvoneček pro paní učitelku ve škole (ten už jsem měla v době focení zabalený, ale vyšel nádherně). Do školky jsem chtěla baněk pět – ještě pro dvě další osůbky, ale to už jsem bohužel nezvládla. (ta vločka – ta byla jako zichr, pokud by mi nestihla uschnout ta třetí baňka :-)))


Přelom minulého a tohoto týdne a vlastně celý tento týden byl pro mě totiž jak fyzicky, tak psychicky náročnější a je to i hlavní důvod mého blogového “výpadku”.

S Viki jsme v posledních 4 týdnech řešili s odstupem 1 – 2 týdnů třikrát náhlé 1 až 2 denní vysoké horečky (i přes 40 stupňů), které ale nedoprovázely žádné bolesti nebo příznaky nachlazení. Jak rychle přišly, tak rychle odezněly. Viki jsem si vždycky nechala i přesto, že jí bylo dobře, 2 dny doma, abych měla jistotu, že bude v pořádku. Když se to ale stalo už potřetí (na přelomu minulého a tohoto týdne), už nám to přišlo podezřelé a v pondělí jsem s Viki vyrazila k doktorce.

Při vyšetření se nic neukázalo, ale paní doktorka nechala udělat odběry krve, rozbor moči i stěry z krku s tím, že má Viki zůstat doma v klidu, než budeme vědět víc. Ani ne hodinu po příjezdu domů nám volala, že máme hned přijet zpět, protože má Viki velmi vysoké hodnoty CRP (hodnota 200, normální je prý 8) a že je to na hospitalizaci v nemocnici. Navíc ji našli v krvi streptokoka. Většina výsledků ještě ale nebyla hotová. 

Následoval tak rentgen plic, aby se vyloučil zápal plic (dopadl naštěstí dobře). Paní doktorka Viki předepsala hodně silná antibiotika proti streptokokovi a mohli jsme zůstat doma s tím, že za 2 dny se přijdeme ukázat a znovu se udělají odběry a testy z moči. Mezi tím jsme se dozvěděli další výsledky – Viki měla zvýšené množství bílých krvinek v moči – což bývá předzvěstí zánětu močových cest nebo ledvin, stěry z krku pak potvrdily streptokokovou angínu.

Zdá se mi to k neuvěření, protože Viki (kromě těch několika dnů s horečkami) ani zdaleka nepůsobí jako nemocné dítě a ani teď ji nic nebolí (tohle je u ní skvělé, není to poprvé, co se při vážném onemocnění neprojevuje “standardně”). 

Ale testy hovoří jasně a mě až mrazí v zádech z toho, co se uvnitř našeho těla může odehrávat, aniž bychom měli sebemenší tušení… Podle všeho by měla přijít další várka horeček, ale zdá se, že antibiotika dobře zabírají (výborné je, že mají dobrou účinnost nejen na streptokoka, ale i záněty močových cest). Testy ze středeční kontroly už dopadly mnohem lépe.

28.12. nás ještě čeká ultrazvuk ledvin, tak snad nám nepřinese špatné zprávy.

Kromě Viki jsem skončila na antibioticích i já. Po svém posledním běhu minulý pátek mě večer začalo bolet v krku na pravé straně. Říkala jsem si, že jsem se asi při závěrečném sprintu do kopce trochu nadechla studeného vzduchu a že to “vyčajíčkuju” a budu zase během pár dnů v pohodě. Týden jsem se ale trápila, zkoušela i sprej JOX do krku, ale bylo to stále horší a já trpěla při každém polknutí, bolest mi vystřelovala až k uchu. V pátek jsem tak naklusala k doktorovi. Výsledky stěrů budu znát až po Vánocích (na náhody už přestávám věřit, tak pro jistotu, že mě streptokok minul). I mně antibiotika velmi brzy zabrala a já můžu zase začít pomalu normálně fungovat 🙂

Není to tak dávno, co jsem tady psala, že za nejslabší článek naší rodinné imunity považuji Jiříčka… Tak tímto se mu velmi omlouvám. Oba naši “chlapi” se celou dobu drží a svědomitě pečují o nás ženy :-))) Jirka se dokonce naučil plést z vlasů copy, tak mi roste vrchní kadeřník .-)

A ještě jedno hezké pozitivum na závěr – mezi těmi horečkami, zimnicemi a bolestmi krku jsem stačila se svými nejbližšími oslavit minulou sobotu krásné čtyřicáté narozeniny (v pondělí už jsem na své narozeniny místo oslav běhala po doktorech). Díky mému milovanému muži, který se hodně staral o organizaci, jsme oslavy nejen mých kulatin, ale i kulatin mé mamky a tchýně a taky narozenin mé neteře oslavili na našem oblíbeném místě i s bazénem a bowlingem.

Škoda jen, že jsme si s Viki s ostatními ten bazén nemohly užít a Viki byla na oslavě jen chvíli, protože jí v té době trápily zmiňované horečky. Tou oslavou se mi splnil sen – sejít se celá má i manželova rodina a pobýt spolu pár hezkých hodin. Co víc si člověk týden před Vánocemi může vlastně přát? Snad jen to zdraví a já věřím, že i tady jsme na dobré cestě 🙂

Mějte krásné poslední adventní dny prožité ve zdraví doma se svými blízkými.

A.