Již jednou jsem na tomto blogu psala, že dobrý kolektiv se musí šlechtit, protože „dobrý“ kolektiv není samozřejmostí! Často vzpomínám na Chalupáře, kdy se svérázní obyvatelé z obce Třešňová vypravili do Prahy do Národního divadla a již od první chvíle, kdy nastoupili do autobusu k Tondovi Čihákovi, známému to proutníkovi, zažívali pocitově různé okamžiky – libé, příjemné, úsměvné, ale někdo byl i zklamaný či rozčarovaný hned od počátku. Prostě, kolektiv je takový plně obsazený autobus, který se doslova řítí za nějakým cílem v nějakém konkrétním časoprostoru a samozřejmě je jeho hlavním cílem  VÝKON a profesionálně odvedená činnost. My, v našem kolektivu, spolu trávíme mnoho času, asi víc než se svými bližními, a tak není divu, že čas od času se objeví nějaký ten mrak v mezilidských vztazích… A také ne vždy dojde k plnému pochopení požadavků, ne vždy jsou všichni stoprocentně spokojení. Proto jsem zastáncem občasného vydechnutí, uvolnění napětí a setkání

A tak jsme tento týden slavili…osmero narozenin… Má vize, jak oslava proběhne, se postupně změnila v realitu a byla jsem nadšená a nesmírně dojatá z pozitivních reakcí a z toho, jak se skoro všichni zapojili do příprav této oslavy OSLAV!

Tak třeba moje maličkost nakrájela a den předem naložila 6,5kg kuřecích mini řízečků, následně je usmažila a pak už jenom zírala, jak se po nich zaprášilo…

Kolegyně, která je vynikající cukrářkou napekla dort a dvě různé rolády, další nazdobila mísy, jiný vytvořil podle mé představy salát, měli jsme grilovaná kuřata, sekanou, okurčičky, dobrůtky a hlavně nám spolu bylo neskutečně dobře!

Také se předávaly dary. Každý oslavenec dostal balíček maličkostí. Snažila jsem se vždy vymyslet nějakou charakteristiku a téma dárku podle konkrétního oslavence. 


Sešlo se nás přesně 30 lidí, současných i bývalých kolegů, došlo na proslovy, přípitek a jak jinak, než že jsme šli spát až druhý den…
Na poslední fotce je kytice tulipánů. Vůbec jsem ji nečekala, o to víc z ní mám radost, protože jsem jí dostala od mých lidí…prostě jen tak, za to že se máme, za to šlechtění