No, to je možná trošku honosný titulek. Ono vlastně nešlo o běžnou knihu. Můj manžel píše poezii. Ve vlaku, na toulkách po kraji, když je mu mizerně, nebo když se stane něco výjimečného. Píše ji do šuplíku. Občas s tím vyrazí na autorské čtení. Právě oslavil životní jubileum, a tak se rozhodl vydat sbírku. V omezeném počtu kusů: kolik roků, tolik básní, tolik výtisků. Pro ty nejbližší, kteří ovlivnili jeho život. Byl mi svěřen zodpovědný úkol dílko ilustrovat. Takový můj malý osobní dárek pro něj k narozeninám. Původně mělo jít o jednoduché skici. Tak to měl v hlavě. A vlastně i já. Ale nějak se mi to zvrhlo a ze ‚tří čar‘ se postupně vykrystalizovaly složitější obrázky. Mně se tak moc líbí ty jednoduché, skoro až naivistické kresbičky. Ale když já to prostě neumím! Takže nakonec to dopadlo takto:
… a tady už převedeno do sbírky:
Manžel byl z výsledku nadšen. Na své dílo je patřičně hrdý. A myslím, že i na to mé 🙂 Snad se bude obdarovaným líbit a budou mít z nápadu radost. Alespoň takovou, jako my dva, když jsme jej tvořili…
