Orlické hory nejsou tak vysoké jako naše Beskydy (což jim ale vůbec neubírá na kráse :-)). Přestože je tu o poznání méně tisícovek, člověk si tu ale do těla dá, když chce 🙂

My se na naší rodinné dovolené v Orlických horách rozhodli pro jejich zdolávání v sedlech kol. Děti pochopily, že chtějí-li si užít parádní sjezd z kopce dolů, musí nejprve vynaložit nějaké úsilí, aby se na něj dostaly 🙂

Co děti nezvládly v sedle, zvládly pěšky v duchu slov našeho velkého českého myslitele, umělce, vědce… Járy Cimrmana: „můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat“ 🙂 Volně přeloženo pro nás cyklisty – můžete slézt ve velkém kopci ze sedla, ale jakmile je zase rovina, ihned zpátky naskočte, hrdě šlápněte do pedálů a usmívejte se :-))))

Zvládli jsme tak s dětmi (5 a 8 let) vyjet z hory Šerlich (1019 m n. m.) na nejvyšší horu Orlických hor Velkou Deštnou (1115 m n. m.) nebo zdolat okružní jízdu v délce téměř 17 km z Olešnice v Orlických horách (kde jsme měli základnu v jedné chaloupce) po „Knížecí cestě“ trasu přes místo zvané Čihalka zpět do Olešnice. Myslím, že pro méně zdatné, rekreační nebo dětské sportovce je to taková „příjemně náročná“ trasa 🙂 



Cestou na Velkou Deštnou, na kterou nás doprovodila rodina manželova bratra, jsme ochutnali i místní borůvky. Moc dobré a moc fialové :-))

Na kolech jsme objevovali i krásy Babiččina údolí (ale o něm zase jindy :-)) 


I malá vítězství nás posouvají dále a motivují k dalším a dalším krůčkům mimo naši komfortní zónu pohodlnosti. Nejen ve sportu, ale i v dalších oblastech našeho zájmu a vůbec v celém našem počínání .-)

Krásný den

A.