Možná je zbytečné tu psát, co se stalo, nebo nestalo, co mohlo být příčinou toho, že jsem se dostala do bodu, kdy jsem měla pocit, že už nemám sílu a každičký den mě stál nekřesťanské úsilí. Váha vyběhla strmě nahoru a energie byla na bodu mrazu. Nebyla jsem v pohodě s ničím. Těch příčin mohlo být mraky, možná až moc na obyčejnou smrtelnici a proto nemá smysl o nich spekulovat. Všechno oblečení mi “najednou” bylo malé. ne o číslo, ale minimálně o dvě. Koupila jsem pár kalhot větších o tři (pro jistotu). Zkoušela jsem omezit jídlo, zkoušela jsem kde co a nedělo se nic. Vůbec nic. Někdy kolem 43. narozenin, tedy koncem února jsem začala chodit. Jen úsměvné dva kilometry denně ostrým tempem v každém počasí. Přidala do stravy hooodně zeleniny. A každý týden se nedočkavě vrhala na váhu. A protože se číslo na ní nehýbalo ani o deko, odkládala jsem i maximum oblečení a vážila se hned ráno asi abych se oblbla
každopádně to byla blbost, prostě se nedělo nic. Měsíc dva… Mezitím jsem natrefila na úžasnou novou korejskou kosmetiku a objednala ji. A ta pleť bože! Dokonalá! A najednou jsem se začala ráda koukat do zrcadla, prolouply se unavené oči, pleť byla šťavnatá… maličké krůčky a já to nějak začala všechno brát. Začalo mě bavit se o sebe zase starat. I s těma kilama. Prostě jsem je nějak přestala řešit (respektive alespoň ne tak intenzivně) A postupně jsem přidala o něco delší trasy. Nehubla jsem, ale zlepšila se mi nálada. Vymizel nízký tlak, začala jsem se zase radovat. Každičkou procházku jsem si vědomě užívala. Předesílám, že chodím s Madlenkou – ta sedí v kočáru a debatujeme o všem možném, protože chodím opravdu celkem rychle. Někdy vyrážíme brzy ráno – to mám úplně nejraději, ale většinou jak to vyjde, někdy se stane, že nejdu vůbec, prostě není čas. Teď mi například dobíhá ne moc hezká chřipka a ta mi dala zabrat tolik, že jsem nevyšla celý týden. Bertík se mě ptal, zda začnu běhat. Zatím to na to nevidím, ta chůze mi vlastně moc vyhovuje. Začala jsem zase chodit na manikúru k úžasné nehtařce, i ta upravená ruka mi dělá radost a významně mi pomáhá cítit se hezky. Jídlo… já asi nejsem moc systematik, nedokážu a ani nechci hlídat tabulky a počítat to. Takže jedu intuitivně, ale opravdu si neodpírám nic. Jediné, co si ale opravu hlídám je, abych vážně jedla, protože tím, jak jsem pořád v nějakém letu, bych měla tendence na jídlo i zapomínat a to nechci. Když jsem se vážila naposledy měla jsem z těch +15kg dole 5kg… od té doby nevím, protože tu váhu jsem opravdu vyhodila. Jen se snažím dát té hmotnosti nějaký přijatelný tvar. Díky tomu, že tělo není úplně fit, nepouštím se do žádného domácího cvičení, protože si nějak myslím, že špatným cvičením si člověk může víc uškodit, než prospět. A na
cvičení s trenérem, jako tomu bylo před Madlenkou teď nemám vůbec prostor. Nevypadám tak, jak jsem vypadala dřív, ale našla jsem zase sama sebe a chuť se o sebe starat a být žena. Starat se po domácku, nejezdím na žádné procedury a jediný luxus, který si opravdu dopřávám, jsou ty nehty. Ale cítím se fajn (když zrovna nemám tu chřipku :-))
Co je z toho nějaký můj dojem a výstup? Že je to stejně jen o hlavě. Respektive o vnitřním klidu. Může vám kdokoliv tvrdit, že vám ta kila prospěla, ale pokud vy s tím nejste ok, je to zbytečné. Na druhou stranu mně opravdu nejvíc pomáhá, se na to nezaměřovat, nemyslet na to. Holt si vzít volnější kalhoty, než řešit, že mi přes pásek přetékají špeky, odpustím si topy pod prsa a budu si užívat, že moje tělo funguje, že jsem relativně zdravá, že se mi daří mít teď vážně krásnou pleť, že mě baví být ženská a žena. Že už si zase ráda hodím bůčkem doma u rádia na hezkou písničku, že si užívám svůj svět a jeho vůně, chutě a barvy. A ještě jedna věc mě napadla – nesrovnávám se. Protože každá jsme jiná, každá můžeme měřit stejně a vážit různě a přitom každé to může slušet. To že někomu sluší dokonale jedna věc, neznamená, že bude slušet nám a mohla bych pokračovat. Při těch mých procházkách jsem našla sebe… ne cíleně, ale spíš tak mimochodem. Předpokládám, že pro miliony myšlenek k tématu, jsem na něco zapomněla, takže pokud vám tu něco chybí, neváhejte se zeptat. Mám vás ráda a přeju krásné a zdravé dny a vykročení tou pravou nohou tím správným směrem
