...nastalo září a dění u nás zhoustlo. To jsem sice čekala, ale jak už to bývá, přidalo se k tomu pár nečekaných událostí, takže naše zabydlování postupuje po mini krůčcích (hlavní teda je, že vůbec nějak postupuje :-D). Přiznávám, že občas jsem z toho dost nervózní (kulantně řečeno)...
...když se na to ale podívám pozitivním okem, v místnostech, které prozatím obýváme, už vlastně chybí pouze detaily, a na ty snad (pevně věřím) časem dojde. I u holčiček už je téměř vše na svém místě. A oproti dřívějšku, kdy se o svůj kousek světa dělily v ložnici s námi, tady mají samy pro sebe místnost největší. Byla jsem zvědavá na to, jak moc velký nezvyk to pro nás najednou bude, když děti budou spát samy v pokojíčku, ale ten přechod byl nakonec překvapivě úplně přirozený. Výhodou určitě je, že ložnice a pokojík jsou hned vedle sebe a navíc spojeny dveřmi, takže máme v noci otevřeno dokořán a tím pádem je to hodně podobné, jako když jsme spávali všichni pohromadě...
...celý pokojík dnes ještě nepředstavím, spíš jde jen o nesouvislé ukázky různých koutů a úhlů pohledu. Ale určitě se sem ještě vrátíme ;-). Věci holek, nábytek i hračky, jsme sem přestěhovali úplně všechny a ještě je doplnili o další nezbytnosti. Ta mladší se tak stěhovala z dětské postýlky rovnou do velké postele, kterou jsme jí pořídili stejnou, jako má její starší sestra. Komody s oblečením jsme rozšířili ještě o jednu velkou šatní skříň a také na hračky přibyl prostor v podobě další části úložných boxů Trofast. Všechen nábytek v pokojíčku je Ikea...