Z deníku hanbaté zahrádkářky ...


Přišel náhle.
Ze zelené rozjel škálu barev, za kterou se nemusí stydět ve svých malůvkách světoznámý malíř, kreslíř či  na snímcích fotograf.
Přišel pan Podzim. 
Měla bych zde prezentovat plný sklep zavařenin, nasušených hub, marmeládiček, džemíků.
Místo toho se pochlubím tříkomorovými okny, bezpečnostními dveřmi, retenční nádrží, jímkou na splašky.
Ano, letos jsem si depresivní podzim vyšperkovala a zpestřila.
Poplakala jsem si, několikrát jsem chtěla emigrovat, propadnout se, utéct.
Jo, chtěla jsem utéct ze své nádherné zahrady, kterou si lidé chodí fotit a natáčet na videa.
Snědla jsem několik kilogramů čokolády, abych si uvědomila, jak jsem se přecenila.
S flaškou rumu, který za normálních okolností nemohu ani vidět, jsem hasila největší krizi.
Vyhodila jsem elektrikáře, hledala nového.
Útěchu jsem paradoxně hledala na místě činu.
Na zahradě.
Sázela jsem cibule irisů, krokusů a skalničkových bramboříků, ve vidině barevného jara a jeho rozkvetlých poslíčků.
Svazovala kilometry motouzu rozsáhlou sbírku travin v jejich gigantických rozměrech, upravovala jehličnany, umírňovala převisy skalniček.
Zaměstnávala mozek, ruce, celé tělo.
Jenže vyvstal problém, kam chodit na malou, když je chata zbouraná ?
Moje vnučka je nesmírně roztomilá, když si zaběhne do rohu zahrádky, ale co já ?
Nejdříve jsem musela změnit pracovní oděv, abych se mezi vzrostlými travinami nevyjímala a nebyla nápadná. 
Šla jsem do zelena !
Stačí, že mi svítí zadek, škoda, že jsem si ho v létě více neopalovala :)))
S kyblíkem skrčená mezi kapradím a travinou jsem maskovala i blonďatou hlavu a této konspiraci jsem se smála a měla ohromnou radost, sousedy jsem rozhodně nedráždila, ničím.
Taková příjemná bojovka, né ?
Pouze jedno pochybení mne stálo ztrátu kytičky a hrdosti.
To ve chvíli, kdy jsem právě ukončovala slastné čůrání na kyblík v rohu pozemku.
Moje generálka toto ráda glosovala slovy, nejen v hrobě se ti uleví.
S elastickými kalhotami u kotníků a vystrčenými půlkami, se naše oči setkaly.
Stál v lese, s košíkem na houby, přímo za mým plotem.
Trapnost okamžiku by se dala porcovat.
V rychlém předklonu jsem nejdřív hlasitě pozdravila .. DOBRÝ DEN. 
A hledala spodní prádlo, abych si ho rychle natáhla. 
Pán červený až na zádech mi také popřál pěkný den, nu a abych situaci završila, vylétlo mi z úst ..
A ROSTOU, ROSTOU ???
Vyvedeni z konceptu svých cest, nachytáni při činu, začali jsme se oba smát.
Hlasitě, odevzdaně a vlastně pobaveně.
Houbař se čestně přiznal, že nečekal hanbatou zahrádkářku s vystrčeným zadkem. 
Dušoval se, že špatně vidí na dálku.
To mi tedy řekněte, že mezi slovy procedil, že mám pěkný tetování ?  :-)))










V době, kdy k nám přišel nezván, nečekán, jsem se rozhodla, že budu zveřejňovat a psát pouze pozitivní články. Opět je tu, ve větší síle, rozsahu.
Dodržím svůj záměr, po letech vynechám říjnovou kostku z mého života.
Přeji vám všem, příjemný listopad, bez rozdílu pohlaví, národnosti, tělesné konstituce, udržte si své zdraví, pokuste se o nadhled, bojujte s nepřítelem a nestahujte kalhoty před brodem.
To vše přeje vaše blondýna, hanba hanbatá, zahrádkářka tělem, duší, občas s kalhotami na půl žerdi.