Občas štvu sama sebe tím, jak mám neustálou potřebu točit a fotit každou „ptákovinu“. Jenže i ten nejobyčejnější zachycený moment – o kterém si říkáte „co je na tom vlastně tak zajímavýho?“ a ostatní, kteří vás vidí natáčet, si to říkaj stoprocentně taky – se za delší dobu promění v záběr s cenou zlata. Nakonec si totiž postupně vytvoříte úžasnou sbírku drobných zážitků, detailů a momentů, které dohromady tvoří autentický a krásný celek.
Já jsem posledně promazávala fotky v mobilu, protože už jsem měla plnou paměť a při pohledu na směť všelijakých různých videí jsem si řekla, že udělám takovou menší „videokoláž“…
Z menší videokoláže se ovšem stalo čtyři a půl minutový video plný pro mě naprosto nádherných vzpomínek. A mohla bych se na to koukat pořád a pořád dokola…
P.S. Protože nejsem žádná youtuberka, předem vás varuju, že je to amatérský, jako blázen. A ta hudba je taky docela strašná 😀 Ale zvolila jsem tu nejpřijatelnější variantu, co byla v nabídce 😀
P.P.S. Pořád jsem zde. Pořád jsem v Irsku. A ještě docela dlouho budu. Ale už teď, když se na to koukám, zamačkávám slzu…. 🙂 Bylo to tak ohromě krásný. Pořád je. A snad ještě i bude…
Written by:
Tereza
