Minulý týden se Irskem prohnaly hned TŘI bouře a to, prosím, SE JMÉNEM! Helena, Ali a Bronagh. Ono, když dáte bouři jméno, značí to, že je to docela „serious“ a není to žádná řadová běžná bouřka. Asi je to pravda a jak to tak bývá, jde především o úhel pohledu. Mně osobně vždycky přišlo, že Irové to s tím počasím trochu přehání. Zatímco Češi by řekli „Kurňa, to byl ale silnej vichr!“, poklidili popadané větve ze silnic a dál se o tom už nebavili, Irové doslova ŠÍLÍ a co se médií týče, je to topic number one… Politika, náboženství a všechny aktuální kauzy jdou stranou.
Začíná se ochlazovat, vítr sílí a už před osmou večer je tma jako v pytli. Stromy už se zbarvily do podzimních teplých tónů a výrazně prořídly. Po řece každý den díky silnějšímu větru plují docela velké vlny. Především já jsem si této změny všimla, protože do Liffey civím denně minimálně patnáct minut přemýšlejíc o životě. Je to taková moje osobní forma meditace 😀 Irové uznali, že je na čase odložit letní šaty a kraťasy a navléct elegantní kabáty a těžké šály, i když teploty jsou pořád kolem 13 stupňů. K večeru už ale opravdu bývá doslova zima. I já jsem si pořídila kabát. Neplánovaně. Patnáct minut před zavíračkou jsem vplula do Zary na Henry Street, protože jsem se potřebovala akutně schovat před sílícím deštěm. A byla to láska na první pohled. Ten temně rudý elegantní kabát tam na mě přímo osudově čekal a tak jsem nepotřebovala víc, než jen těch patnáct minut na to, abych si ho bez jakéhokoliv váhání koupila. Cítím se v něm skvěle – problém je jen ten, že je z ovčí vlny a je mi v něm pořád vedro 😀 A když ho sundám, mrznu. Jak typické. S tímto mám v Irsku problém pořád, že nemám ponětí, jak se vhodně oblíct…
Když jsem se nedávno procházela po Parnell street, minula jsem dost obchodů, které už byly napěchované Halloweenským sortimentem a byly, řekněme, lehce přezdobené 🙂 Taky jsem koupila vstupenky na halloweenský koncert klasické hudby v katedrále Sv. Patrika jen při svíčkách. Oficiálně se to jmenuje „St. Patrick after dark“ a nehorázně se na to těším.
A včera večer jsem se byla projít naší krásnou čtvrtí plnou cihlových domečků a poprvé jsem cítila ten typicky podzimní vzduch. Studený, štiplavý a tak zvláštně vonící kouřem.
Potřebuju si koupit podzimní boty. Posledně jsem šla s kamarádkou do Temple baru, začalo pršet a než jsem se nadála, seděla jsem v hospodě totálně promrzlá, zmoklá (měla jsem sice deštník, ale to občas vůbec nepomáhá, když fouká a ta voda poletuje všude kolem) a v balerínách jsem měla doslova rybník. Ten večer nám ale jeden z barmanů předal básničku o lásce napsanou na zadní straně účtenky za dvě piva „Dedicated to Tereza and Karina“… Tento nevšední zážitek mi za ty promrzlý nohy stál 😀
Tento víkend mám celý volno. Měla jsem v plánu zajet si na výlet do Killiney. Měla jsem v plánu učit se angličtinu. Měla jsem v plánu uklidit. Měla jsem v plánu projít si další neobjevené uličky a zaplout do těch předem vyhlídnutých kaváren a obchůdků. Nakonec tu sedím v obývacím pokoji zabalená do deky, popíjím kafe a jsem šíleně unavená. Bez energie. Nemám dokonce motivaci ani napsat vám konečně články o Severním Irsku, o Giants Causeway, nebo o Galway a Glendalough. Jsem doslova a do písmene LÍNÁ.
Večer jdeme do kina na film A SIMPLE FAVOR. Alespoň nějaká aktivita – pokud se ovšem do té doby nezmátořím a do toho Killiney fakticky nezajedu!
A ty články jednou určitě napíšu…SLIBUJU!
Krásnou neděli 🙂
Written by:
