Autor: Diana Gaálová

Na výpravě za Malým princem…

 Tak pěkně po pořádku…Kdo by neznal Malého prince? A znáte jej opravdu? Pro mne jsou stěžejní postavy Letec, Malý princ, Růže a Liška. Tu poslední mám fakt moc a moc ráda! Ani nevím jsem tuto knížku četla naposledy, ale Malý princ se prostě prol…

Přečtěte si více

Úplněk…

… darebák jeden, mne „dostal“. Již v noci ze čtvrtka na pátek se dalo tušit, že na sebe nenechá dlouho čekat. Neobvykle zářivý měsíc, putující po obloze pěkně z jedné strany domku na druhou, nakukující do oken… a já ve 4 ráno vzhůru… Přemlouvám s…

Přečtěte si více

Paráda z listí…

Stačí k tomu sesbírat listy, které ještě nejsou zcela seschlé a dají se pěkně ohýbat, nůžky a provázek. My přidaly s dcerkou ještě pár květů… a listové voničky jsou na světě…Vytvořily jsme s dcerkou takové malé, nebojím se napsat, že roztomilé flor…

Přečtěte si více

Dub patří k mému podzimu…

Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že strom, o kterém budu psát je zcela obyčejný, opak je pravdou. Je to typický listnáč našich lesů a parků. Jako solitér dokáže přitáhnout pozornost svojí rozložitou mohutností koruny, jeho silné kořeny zpevňuj…

Přečtěte si více

Timeless aneb na skok v Národním…

…divadle. Timeless… baletní představení složené ze tří částí,  v zásadě zcela odlišných hudebních a tanečních děl a různých tanečních stylů, které představují pozornému divákovi jakýsi průřez „baletním“ časem. První premiéra… přednost dostávají zahraniční tanečníci, působivá éteričnost asijských sólových tanečnic, výkon  první sólistky baletu Nikoly Márové v roli matky, v třetím uváděném baletním díle Igora Stravinského v choreografii Glena Tetley „Svěcení jara“ je prostě nezapomenutelný, fascinující dokonalost mužských sólistů a vlastně celého souboru…  Přemýšlím, zda-li by druhé taneční dílo  nesoucí název“Separate Knots“, spíše nevyniklo v jiném uměleckém stánku lépe, neboť z reakcí obecenstva je evidentní, že není zcela pochopeno, a já jsem také na rozpacích… Snaha přiblížit se současným světovým baletním trendům baletních scén…toť pár postřehů z pátečního, velmi sofistikovaného a uměleckého večera…  


Fotky z budovy, kde se vlastně cítíme jako doma…samotné představení nelze fotit, což je pochopitelné.

…a fotky z prostoru mezi budovami, kde na nás shlíží pletená Marylin Monroe…

 a několik srdcí…

Je první den voleb…tak je to taková politicko-státnická vzpomínka nabízející rozvahu, jak to tentokrát dopadne…

  a naše nohy…jak dcera prohlásila vtipně…na kostce ledu… V pravé části světelné kostky se nachází vpravdě zcela „umělecký“ pozdrav od místního  holuba z Prahy 1… tak snad pro štěstí těm, kdož snad budou mít rozum a povedou tuto zemi zodpovědně…

Přečtěte si více

Věnce…

Barevné podzimní věnce s využitím všemožných rostlin, květů čerstvých i sušených…tentokrát tvoří podzimní venkovní výzdobu našeho malého domku.

Ten první věnec je „upgrade“ věnce loňského. Původní věnec visel celou zimu  venku, ukrytý pod střechou, takže na něj sice nepršelo, nicméně barvy na rostlinách vybledly. Ale základ pěkně držel, takže aktuálně dostal novou lýkem navázanou vrstvu rostlin a opět se myslím vydařil.
 …a to je loňský podzimní věnec…


Tento věneček je menší, základ tvoří  nasbírané proutí vytvarované do kruhu, spojené a obalené lýkem. Takto visel od léta, takže pěkně vyschnul a zpevnil se. 

Jak věnce visí venku, tak postupně  blednou, ale i tak jsou stále zajímavé. Jejich životnost prodloužíme třeba použitím bezbarvého spreje, kterým věnec před zavěšeným postříkáme.  

Přečtěte si více

Tereziánské babí léto…

Přiznávám, že jsem ani netušila, že tereziánské babí léto existuje. Tedy, že vícedenní slunečná období na konci léta a na počátku podzimu jsou podle jmen v kalendáři  rozdělena a označována, třeba jako mariánské babí léto, ludmilsko-matoušské babí léto, svatováclavské babí léto nebo tereziánské babí léto. To poslední právě nastalo (a já znala jen léto s prostým přívlastkem babí…jsem ráda, že se pořád učím).  Oba dva víkendové dny byly nadprůměrně teplé. Sluneční paprsky častovaly přírodu a sváděly vyjít ven a užít si přírodu plnými doušky. V dalších dnech by tereziánské léto mělo dle předpovědi počasí vytrvat, tak snad si to pravé babí léto letos alespoň trochu užijeme.

Na zahradě bylo v neděli jako v ráji. Jako bych se ocitla v polovině srpna. Stálo za to ještě zkrátit trávník, zasadit jarní cibuloviny, zalít vyschlé truhlíky a obdivovat ojedinělou, ale o to výraznější krásu ještě kvetoucích letniček a trvalek. Ještě se chystám na vyhnojení zeleninové zahrádky a její zrytí. Postupně přenesu dovnitř rostliny, které venku nepřežijí naši tuhou zimu a zlikviduji letničkové truhlíky a sklidím semínka letniček. Objednala jsem si ještě dvě (nebo tři) stromkové růže, sice nevím kam je dám, ale prostě jsem je musela mít…znáte to! Takže, ještě přijde ideální čas na sázení růží, stromů a keřů, které sázíme do dostatečně hlubokých jam a nešetříme zálivkou. I trávník ještě dostane svůj příděl podzimního hnojiva.

A protože v neděli byl svátek pro mne nejkrásnějšího jména na světě Terezky, tak jsme vyrazili do naší oblíbené,  noblesní, sluncem ozářené restaurace v obci Semice, s příznačným pojmenováním Na Jitrách – Restaurace a sportovní areál v Semicích, kde jsme decentně svátek naší dcerky oslavili. Ještě teď se mi sbíhají sliny, tak jsem si ten slavnostní oběd užila.

Přečtěte si více

Les…cesta…čas…vzduch…

Les mne fascinuje… Potřebuji jej ke svému životu jako vodu a vzduch a Slunce… představuje pro mne zdroj energie, nabíjí mne… Dokáži se v něm toulat celý den, dýchat zhluboka jeho vůně,  a když jej dlouho nemám, toužím po něm…

Cesta…cesta mne vždy zajímá, představuje možnost dostat se někam, kam chci nebo nechci… cesta je cíl, lesní cesta je přidaná hodnota…mám ráda cíle a cesty… a ráda šlapu mimo ni…

Čas…Můj čas běží moc rychle. Škoda říkám si, ale stejně nic nenadělám… Chci cítit každou vteřinu, žádná minuta mi nesmí utéct, za hodinu mohu snad něco změnit, třeba sebe samu…asi jsem v minulém životě svůj čas promarnila…asi, tak přemýšlím o čase, když jdu po cestě v lese…a zhluboka dýchám vzduch…jsem šťastná…je to definitivní pocit…

Vzduch…Občas jej hledám, hledám jej v Praze, ve své kanceláři, v kuchyni, v autě, ve svém uspěchaném čase…v lese jej hmatatelně cítím… Proudí mi mezi prsty, mám jej ve vlasech, v ústech, na kůži…obklopuje mne a objímá…

Po mnoha hodinách se vracím domů… a cítím, jako bych se zase našla…Děkuji…a vrátím se…
„Svatojiřský les dnes“

Přečtěte si více

Podzimní věnec…

a dekorace na stůl do práce, toť výsledek dnešního „hemžení“ na zahrádce. Po pravdě jsem se divila, jak ještě mnoho květin krásně kvete, jako by některé až teď naplno rozvinuly svoji krásu… 
Použito: slaměný věneček o průměru 20 cm zakoupený ve výprodeji za 9.90,- Kč, dále
šlahouny psího vína a břečťanu, se kterými mám výborné zkušenosti, neboť seschnou a vydrží na věnci neskutečně dlouho, a pokud se s nimi opatrně manipuluje, tak listy ani neopadnou. Tyto jsem omotala kolem základu,  a na tento základ pak navázala „šustící“, a tedy vhodné sklizně, květy několika druhů hortenzií, vonící snítky květů levandule a několik květů rozchodníku… vše namotáno za pomocí lýka, které decentně sem tam přesahuje, což vlastně ani tak moc nevadí.

 Podzimní dekorace na stůl do práce…mám před sebou takový dlouhý stůl, a tak jej na chvíli zkrášlím…   

Krom vřesu, který byl zakoupen také ve výprodeji za 19.90,- Kč, je vše ze zahrádky…okrasná dýnička, plody jabloně „malušky“, psí víno, levandule, aksamitník, traviny, pár kamínků, jeden starý květináč a trochu zeminy…prostě dekorace za 20,-Kč…

Tak a teď pár fotek letem světem jak to ještě u nás kvete…

Možná, že by Vás zajímaly i další články  na téma podzim…

Podzim

Přečtěte si více

Státní svátek a rodinky…

Ty rodinky by vlastně ani nijak nemusely souviset s dnešním svátečným dnem, plným slunečních paprsků, pomalu barvících se listů a všeobjímající státnosti až na to, že na nás na procházce v lese poblíž Kerska vykukovaly úplně ze všech stran!
Houbové rodinky… tak fotogenické, pospolité, barevné a voňavé.
Mohlo by se zdát, že všechny houby, které jsme potkali byly nejedlé, teda lidově řečeno „prašivky“, ale  není to pravda! Za krátko nám naskákaly do našeho košíku i houby jedné…houbařská sezóna vrcholí, tak neváhejte a běžte na ně!

  

Přečtěte si více

Podzimní květinové dekorace

V podzimním čase se přímo nabízí nasbírat na procházkách a  na zahradách všechno možné i „nemožné“ a vytvořit si nějakou zajímavou dekoraci nebo věneček… svícen či obdobnou „drobnost“, která je jedinečná hlavně tím, že je vytvořena Vaší fantazií a je jaksi jediná svého druhu na světě! Tato jedinečnost se mi líbí… I když samozřejmě, inspirace je také důležitá!

Pozorný čtenář, a tímto jim vzdávám holt, si jistě všiml, že jsem jako žába, přesněji řečeno rosnička… Prostě, jsem velmi spjatá s počasím, které vlastně neustále, chtě nechtě, komentuji. Aktuální počasí velmi ovlivňuje můj život, náladu, pohyb… V neděli jsem měla v plánu shlédnout výstavu dýní v pražské botanické zahradě v Tróji, ale mžilo, byla zima, tak se dýně odsunuly na neurčito… Později odpoledne přestalo poprchávat, a tak jsme s dcerou vyrazily ven nasbírat šípky.  Psi se radovali, že se konečně pořádně za celý den proběhnou. Chyba lávky, cesta okolo pole byla zanesená nánosem bahna, jak zemědělci prováděli stroji podzimní práce na poli, že jsem se po pár desítkách metrů obrátily domů, a i tak jsme bahno z bot škrábaly další hodinu…Nakonec jsme tedy zůstaly doma na zahradě a každá jsme si dělaly „svůj projekt“.

Použila jsem dva starší košíčky, vázací drátek, lýko, břečťan, traviny, čerstvou levanduli a květy aksamitníků, několik druhů květin a rostlin sušených, obilí, cibuli. Menší čistou zavařovací sklenici jsem obalila lýkem a dovnitř dala čajovou svíčku a tuto na závěr umístila dovnitř košíčku.  Vše je za pomocí vázacího drátku a lýka připevněno ke košíčkům. Postupně bude břečťan a některé květy sesychat a dekorace se bude zajímavě měnit.

Květinové dekorace nabízí tlumené světlo svíčky…meze fantazie se nekladou. Jenom je nutné dbát na bezpečností zásadu, aby se žádný rostlinný stvol nedostal k hořícímu knotu… 

Přečtěte si více