Krásný čtvrtek všem!
Protože už jsem možná únavná se všemi těmi články o bydlení, hledání bydlení, nebo o stěhování, dnes pro vás mám takový jeden rychlo-článek o dalším poznávání tohoto přenádhernýho ostrova 🙂
Cestování po Irsku nebudu mít nikdy dost. Každý Ir mi řekne, že to podstatné už jsem viděla. Něco z toho dokonce dvakrát. No, jak se to vezme… Cliffs of Moher a Galway (já se k těm článkům jednou dokopu, slibuju!) je sice možná to „nejpodstatnější“ – rozumněj „nejpopulárnější“- , rozhodně bych to ale nestavěla NAD Cork, Waterford, Ring of Kerry, Connemara region, Sligo, nebo třeba takový Dromberg. Tohle všechno a ještě víc, mám pořád na seznamu „must visit“. Mám na to už dokonce i slušně našetříno! Jen ten čas mi pořád nějak chybí 😀
Během výletu do národního parku Wicklow jsme se s mou veleváženou návštěvou – sestřenkou Péťou – (ona nesnáší, když jí tak říkám, naštěstí nikdy nečte můj blog), zastavily na docela dost významném místě.
GLENDALOUGH – v Irštině GLEANN DÁ LOCH. Někdy se do angličtiny překládá doslova jako Glen of Two Lakes.
Tohle místo není samo o sobě vyloženě ničím extra úžasně zajímavé. Je zde starý hřbitov, zřícenina starého kláštera a kolem dokola nádherná přířoda se dvěmi jezery… Jinak řečeno, je tu krásně, stejně jako na spoustě dalších místech v Irsku, které je už tak samo o sobě samá zřícenina a krásná příroda. Ale! Tohle místo je významné svou historií…
Založeno bylo v 6. století poustevníkem a knězem – Sv. Kevinem. Místní ikonická věž nemá žádný vchod, dovnitř se dalo dostat pouze po provaze oknem. Tato věž sloužila jako úkryt pro obyvatele kláštera v době ohrožení. Významným faktem ovšem je, že tohle místo je památkou na nástup křesťanství v Irsku a to je zde ohromě důležité téma…
Mně osobně to přijde dost zvláštní. Irsko, které dřív doslova překypovalo pohanskými tradicemi a které je má v sobě stále ještě hluboce zakořeněné, je v dnešní době jedna z nejvíce katolických zemí. A tím mám na mysli skutečně věřící katolíky, nikoliv jen oficiální počet pokřtěného obyvatelstva.
Například v nákupních centrech tu můžete naprosto běžně vidět malé kapličky. (Což je fajn. Když vám to při nakupování podzimního šatníku trochu ulítne, můžete jít hned poprosit o odpuštění šestého hlavního hříchu – nestřídmosti) Když tu byl Papež, byla to ohromě veliká událost a Phoenix park byl tehdy doslova hlava na hlavě. Irové vyzdobili své domky žlutými vlaječkami a do oken vylepili plakáty s portrétem papeže. Obchodní síť Dunnes stores nabízela oficiální kolekci žlutého oblečení s potisky fotek papeže a s nápisy „POPE“. A obecně, papež byl na všemožných předmětech k vidění v mnoha a mnoha výlohách všelijakých obchodů a já si tak celý měsíc připadala, že snad ani nejsem v Dublinu, nýbrž ve Vatikánu. Papež, papež, papež! Čeho si nelze nevšimnout, je hlavně fakt, že katolíci zde mají docela solidně pod palcem zdravotnictví. Letošní jarní volby ohledně „Repeal the 8“ dopadly jen tak tak pro YES, což mi přijde střelený.
Rozdíl je totiž ten, že zatímco katolická církev je obecně v Evropě poměrně chudá, v Irsku jsou katolíci dost bohatí, tudíž mají dost prostředků na všelijakou propagaci, kampaně a reklamy v médiích…
(Do YES/NO for abortion kampaně letos vratili fakt hodně peněz…“reklamy“ pro „NO“ běžely v televizi, na webu, v rádiích a v novinách mnohem víc, než ty pro „YES“)
Dnes jsem extrémně unavená a mám dojem, že na mě něco leze… Tento a další týden mám jen jeden den off, což je docela na nic. Ale beru to tak, že nějak si na to cestování a všechny ty parády, co mám v plánu v listopadu, lednu a únoru našetřit musím 🙂
Jdu dopít ten čaj, co mi tu stydne vedle na nočním stolku, vyberu pro vás pár fotek z Glendalough a půjdu spát. Omlouvám se, že nepíšu moc často, ale jsem fakticky upřímě buďto v jednom kole a nebo úplně vyšťavená. A když náhodou nejsem ani jedno z toho, jsem v Temple Baru a užívám si to zde! 😀
Mějte se nádherně 🙂
Written by:
Tereza
