Co si pamatuju, táta každý rok na podzim zryl všechny záhony, aby je měl připravené na jarní výsev. Nikdy mě nenapadlo, že by se to mělo dělat jinak (kromě toho, že já většinou na podzim zrýt nestihnu, tak si to nechávám na jaro). Loni mě ale trkla do očí sousedka, která svou zahradu nikdy neryje, pouze ji okopává motykou. Prý jí to stačí. A teď jsem narazila na skvělou knížku Zahradníkův rok od Wolfa-Dietera Storla. Je jedním slovem úúúúžasná. Spousta jednoduchých tipů na zahradu, s cílem vychovat z nás, amatérských zahradníků, rodinné zásobitele zeleniny, ovoce a bylinek. Každopádně pan Storl řeší, zda rýt nebo ne.
Klasické rytí ničí půdu
Odpůrci přerývání záhonů tvrdí, že půda je takový ekosystém, který se rytím zničí. Tvoří ho totiž miliardy drobných živočichů, propletence podhoubí a spousta bakterií. Všechno tohle má v určité hloubce svou roli a ta se rytím naruší. Jednotlivé doteď fungující vrstvy se promíchají, spousta pidi živočichů uhyne a půda je celým procesem ve finále ochuzována a ztratí svou kyprost.
Aby mohlo vzniknout něco nového, musí staré pryč
Naproti tomu stojí starý zemědělský mystik Artur Hermes nebo autorka slavného kalendáře „Výsevní dny“ Maria Thun. Ti jsou toho názoru, že aby mohlo vzniknout něco nového, musí být nejdřív vytvořen chaos a starý řád odstraněn. Když se záhon zryje pozdě na podzim, vlivem mrazu se struktura hrud hlíny rozpadne a půda je pak mnohem nadýchanější.
Tak a teď babo raď.
My jsme si zahradu pořizovali z hlediska nesmrtelnosti planety Země nedávno, takže nám nehrozí, že bychom záhony neryli. Zatím se nacházíme ve fázi, kdy měníme zaplevelenou louku na užitkovou zahradu, a to se jaksi bez rýče neobejde. Ale za pár let mi přijde myšlenka pouhého okopávání (a tím kypření) docela zajímavá. Minimálně ušetří nějaký čas.
Co si o tom myslíte vy?
