když jsme se s nynějším manželem poznali, jeli jsme do vánoční Vídně. Na čtyři dny. Nejenže jsme prošli několik trhů, stihli jsme i „zapadlé“ uličky (píšu uvozovky, protože ty uličky vůbec zapadlé nebyly, vyzdobené byly vánočně a stejně decentně jako celá Vídeň) a taky pro mě zatím největší kulinářský zážitek v životě – ten v restauraci. Doma a hlavně u maminky a babičky, jich mám několik …

… foto z roku 2009. Fotografií z té doby mám moc málo. Měla jsem malý foťáček s jinými parametry, než které jsou dneska a taky jsem nefotila tak hodně jako dnes …

… měli jsme hlad, chtěli jsme se ohřát a najednou jsme se ocitli v jedné restauraci. Byla plná hostů nebo rezervací. Myslím, že bylo něco po třetí hodině a číšník nás na jednu rezervaci posadil – byla na později a my jsme slíbili, že se jenom najíme a půjdeme. Nikdo nás ale nehonil, měli jsme spoustu času si jídlo vychutnat. Ani jeden jsme netušili kam jsme to vlezli. Přesnější informace jsem zjišťovala až později doma. Zašli jsme si na vyhlášený vídeňský Tafelspitz. Na stůl jsme dostali to, co je na této fotografii ↓↓ …

… Tafelspitz v restauraci Plachutta, Vídeň. Zdroj: www.plachutta.at …

… hovězí vývar jsem samozřejmě znala. Spíše mě překvapily přílohy – opečené brambory – rösti, špenát, smetanový křen, pažitková omáčka a jablka s křenem. A když mám chuť, tak si tento kulinářský zážitek čas od času doma připomínám. Minulou neděli jsme měli s menším rozdílem náš domácí Tafelspitz na oběd. Polévka se zimními těstovinami. Originál je s celestýnskými nudlemi …

… a jinak se laicky snažím vše dodržet …

… jak na to česky zde …

… a tady je jedna fotografie, na den přesně stará 5 let.  Dovnitř jsme tentokrát nešli. Byli jsme ve Vídni pouze něco vyřídit a pak se trochu projít. Bertíkovi ještě nebyli dva roky. Od té doby jsem ve Vídni nebyla …

… přeji krásnou neděli …

Danka