Tenhle post nebude tolik o fotkách, které se nám s Kájou ten den v La Petite France povedly, ale o jiném tématu. Je to na vás, zda se chcete jen zakoukat, nebo si přečíst i něco k zamyšlení…

Tento článek píšu už podruhé. První verze byla úplně o něčem jiném. Ale pak jsem na IG řešila jednu věc a tou je focení na ulici, které u nás pořád vzbuzuje dost pozornosti. Přišla mi odpověď od jedné čtenářky, která mě nasměrovala přemýšlet o tom trochu jinak.

Přijdou vám lidé, kteří se nakrucují před foťákem směšní, nebo povrchní? Jde o to, že jsme si psaly o tom, že se nemám čemu divit, že to lidem může připadat prostě vtipné, protože to normální lidé nedělají. Že je to jakýsi projev pózérství. Víte, já jsem o tom nikdy takhle neuvažovala, protože se snažím tím povrchním tvorem nebýt. Ono být fashion blogerem jde na více způsobů. Pokud to někdo dělá jen pro to, že chce být sponzorovaný od firem, nebo předvést svoje značkové kabelky a boty, tak ano, řekla bych, že je to dost povrchní styl, který mi nesedí, ale takhle to samozřejmě můžu vidět jenom já a je to jen zjednodušující pohled. Snažím se vám tu ale dát vždycky něco navíc, aby to tak nepůsobilo.

Nosím outfity, kde je většina věcí ušitých, miluju vintage kousky ze secondhandů. A to co nenosím, se snažím v první řadě nějak upravit, abych to mohla používat dál. Oblečení pro mě totiž není spotřební zboží a ráda bych vám ukázala tu svou cestu a možná tím někoho i inspirovala. Ať už k šití, nebo menšímu hromadění věcí z konfekcí, protože jak si můžete povšimnout, já své věci nosím i několik sezón. Ráda vám dávám inspiraci, že jde jedny šaty nosit na několik způsobů. Že kvalitní vlněný kabát je investice, která se vyplatí. Nechci být jen jedním z fashion blogerů, který stále nakupuje a předvádí vám to v outfitových postech, to je pro mě povrchní. Ráda vám ukazuju značky, které tu nejsou, protože šijí z přírodních materiálů nebo nešijí v Indii a pravděpodobně tak nezneužívají dětskou práci. Dávám vám tipy, jak jde oblečení přešít, zkrátit, zúžit, abyste ho nemuseli nechat ležet ladem nebo vyhodit. Tipy, jak o něj pečovat apod. Proto mi nikdy zájem o módu nepřišel jako povrchní činnost. Já to tak u sebe prostě nemám.

Takže pak ani to nakrucování před objektivem mi nikdy nepřišlo tak hloupé. Už z toho důvodu, že jsem děsný estét a chci to mít všechno hezké. Neumím stát jako tvrdé Y a být s fotkou spokojená. A taky nejsem moc fotogenická, takže vystihnout ten správný výraz ze správného úhlu prostě pár záběrů trvá. A v neposlední řadě se vám i k těm outfitovým článků snažím přidat vždy něco ze sebe, aby se nad tím dalo i zamyslet. Nerada bych jen hrubě popisovala, co mám na sobě. Věřím, že vidíte dobře. Mně dělá radost, když sem chodíte jak kvůli pěkným (doufám) fotkám, tak i kvůli těm pár řádkům, které snad mají hlavu a patu.

A tak si říkám a to je teď i otázka na vás, je být fashion blogerem povrchní? Vnímáte to tak? Nebo to rozlišujete podle toho, o kom se bavíte?

A ještě jedna poslední myšlenka, kterou bych tu strašně ráda rozvířila. To, že někdo a teď myslím kohokoliv, občas zapózuje před foťákem a nemá status pracující modelky, by v nás nemělo vyvolávat předsudky. Já bych strašně ráda žila v místě, kde jsou předsudky minimální nebo žádné. Pořád se tu řeší, jak kdo vypadá, co má na sobě, na hlavě, apod. Místo toho, abychom se skutečně podívali, s kým máme tu čest. Není lepší, než si udělat rychlý ( a dost možná i špatný) závěr, prostě počkat, co se z toho daného člověka vyklube? Já si taky kolikrát můžu o blogerech myslet všechno možné, ale dokud se s nimi nesetkám a nepromluvím osobně, nemůžu si udělat úsudek. Nerada takhle někoho soudím. Ale rozhodně se nedivím, že to tak někdo může mít. Naše myšlení je naučené všechno zjednodušovat a trvá to nějakou dobu se naučit to vidět jinak. Já se za sebe klidně přiznám, že někdy v hovoru nebo i článcích generalizuju a taky to nemám ráda, ale zase to pomáhá a zjednodušuje něco vysvětlit.

A to už je dneska asi všechno, protože chápu, že pro někoho můžu řešit úplnou blbost a měla bych si to dělat podle sebe, nehledě na ostatní. Mě ale baví, když můžu alespoň malinko někomu předat ten svůj pohled a třeba se nad tím byť jen na chvilku zamyslí. Každopádně si moc ráda přečtu všechny komentáře, ať už k fotkám nebo tématu. Mějte se fajn 🙂

DIY dress, vintage bag, Forever 21 sandals, HM hat, Maria Pascual necklace