Leopold Museum. Největší světová výstava Egona Schiele!

Egon Schiele.

Přelom 19. a 20. století. Rakousko-Uhersko.

Jeho matka pocházela z Českého Krumlova.

Často tam pobýval a dnes tam můžete navštívit galerii prezentující jeho život a dílo.

Žák Gustava Klimta.

Opustil vídeňskou secesi a vytvořil si svůj osobitý styl, který je přirazován k evropskému expresionismu.

Poprvé jsem se s ním „setkala“ asi před 8 lety, když jsem v jednom antikvariátu listovala knihou, která byla věnovaná jeho obrazům. Jeho styl mě nadchl. To, jakým způsobem používal barvy, jakým způsobem vytvářel ostře řezané obrysy, které pak jen minimalisticky a surrealisticky prokládal jemnými barvami. To, jak využíval prázdné plátno pro „bílou“ barvu. Jeho chaoticky zdeformované rysy těl a tváří, které si ale stále zachovávají základní kanonické proporce… Jeho autoportréty, které vypadají naprosto šíleně, ale když se pak podíváte na jeho fotografie, tak ta podoba tam je geniálně zaklíčovaná. Egon Schiele mi už tehdy připadal naprosto geniální, originální, osobitý a provokativní.

Egon Schiele studoval na umělecké škole, kam se také hlásil Adolf Hitler. Ten byl ale pro nedostatek uměleckého talentu odmítnut. (Každý máme talent na něco jiného, že…#černočernýhumor)

Největší sbírka jeho děl se nachází ve vídeňském Leopold Museu. Můžu vám ji jedině doporučit 🙂

Na fotografii vidíme Egona s jeho přítelkyní Valerií Neužilovou (přezdívanou Wally), která byla dřív také milenka Gustava Klimta. Když se odstěhovali do Českého Krumlova, zdejší obyvatelé je vůbec nepřijali. Nelíbilo se jim, že spolu žijí jen tak „na hromádce“ a že Egon začal malovat v erotických pózách i krumlovská děvčata. Oba museli Krumlov opustit a odjet do Vídně…

Není linie, jako linie

„Klimtovy kresby, i když zachycují určitou okamžitou pózu nebo polohu, vykazují víceméně uzavřený obrys, měkká, plynoucí kontura vymezuje tělo jako celek a budí jen zřídkakdy dojem prchavosti. „

„Schieleho kreslířská linie se naopak zdá křehká a stažená, je často útržkovitá, málokdy rovná nebo dokonce kulatá, je přerušovaná, slábne či sílí v závislosti na důrazu kladeném na různé detaily, zůstává však vždy tak jistá a zvládnutá, že i velmi skeptičtí kritici museli uznat Schieleho genialitu.“