O skleníku jsme mluvili doma několik let a pořád nebyl čas se na něj vrhnout. Loni na podzim manželovi ruplo v bedně a vytáhl mě na Zahradu Čech. Že prý musíme rychle koupit skleník, abychom měli výstavní slevu. Argumenty, že ho nemáme kam postavit, bude si to všechno žádat nějaké stavební úpravy jako třeba vykopat základy a tak, neměly smysl. Tak jsme vyrazili. Koupili jsme si skleněný model 3 x 5 metrů od ZD Dolní Újezd, dostali na něj 6% výstavní slevu a vyšel nás na necelých 26 000 Kč i s menší úpravou (stavěli jsme ho na vyvýšené betonové základy, abychom se u záhonů nemuseli ohýbat, takže bylo nutné zapustit dveře pod úroveň „terénu“), dvěma manuálními a jedním automatickým oknem, okapy a naváděcími lanky na popínavé rostliny. Celou tu nádheru nám dovezli hned v říjnu (výroba a úpravy tedy trvaly měsíc) a od té doby až do dubna nám skleník ležel složený na zahradě, než jsme si dokázali připravit terén. Naštěstí to pak šlo ráz na ráz a stihli jsme letošní sezonu, tak už si užíváme první sazeničky vypiplané v teple. A tady je pár postřehů, které vám třeba přijdou vhod, jestli se na stavbu skleníku chystáte taky:
  • Okoukněte nejdřív cizí skleníky, abyste vychytali detaily a načerpali inspiraci. Pro mě byl největší inspirací děda a Pinterest (na ten běžte jen na vlastní nebezpečí, já tam vždycky visím půl dne)
  • Je na osobních preferencích, jestli si zvolíte polykarbonát nebo sklo. My jsme šli do skla, protože se nám zdá ekologičtější, trvanlivější a v případě, že se nějaká tabule rozbije, není problém zajet k nejbližšímu sklenáři a nechat si potřebný kus uříznout. Polykarbonát časem křehne a musí se vyměnit.
  • Co se týká nějaké ergonomie a přizpůsobení nám lenochům, tak jednoznačně doporučuju vyvýšit záhony (až budeme staří, tak si za tenhle prvek poděkujeme) a taky do skleníku umístit sud s vodou. Sice to ubere místo záhonům, ale máte po ruce vždycky vodu, která je oražená, takže rostlinám nezpůsobujete teplotní šoky. A na růstu je to znát.
  • Polaďte větrání. I když ve skleníku hospodaříme teprve měsíc, povedlo se nám v něm spálit hned první várku sazenic paprik. Teploty se tu relativně rychle vyšplhají i na 40 °C (v létě to bude samozřejmě ještě víc) a je potřeba otevřít okna. My máme dvoje dveře naproti sobě, což se bude stopro hodit v létě, a tři okna – jedno hydraulické a dvě manuální. Už teď je téměř jisté, že budeme hydrauliku dokupovat i do zbývajících dvou oken, aby nebyly rostliny závislé na tom, jestli jsme doma a vzpomeneme si na otevření skleníku.
  • K zahození nejsou okapy a zachycování vody ze střechy skleníku. Nejsou to potoky, ale při aktuálním suchu je každá kapka vody dobrá.
  • Počítejte s nutnou pravidelnou zálivkou, my teď malé sazenice zaléváme denně (opravdu stihnou do druhého dne vyschnout) a nečekám, že bychom se v létě mohli od skleníku na víc než dva dny vzdálit.
  • Jo a na stavbu skleníku si pozvěte kamarády. My jsme měli dva hlavní stavěče (manžela a jeho tátu) a tři přicmrndávače (já, švagrová a její přítel) a řekla bych, že to bylo tak akorát 🙂
Jsem zvědavá, jak se s naším novým kámošem sžijeme, zatím to vypadá nadějně. Co vy, máte skleník? Co vás v něm překvapilo nebo nadchlo?   The post Máme skleník. Konečně! appeared first on PetraZahradnici.cz.