… kvetoucí zahrada mě naplňuje velkou radostí a uspokojením (no i začátek té druhé dekády, abych byla úplně přesná .-)). Užívám si všechen ten bzukot, cvrkot, ptačí cvrlikání, stejně jako letních plodů – ovocných i zeleninových, které nám poskytuje naše užitková část zahrady.
Zátiší pod akátem (Robinia pseudoacacia „Twisty Baby“) – světle růžově kvetoucí plaménka latnatá, světle fialové květy bohyšek, růžově nakvétající kyprej vrbice… doplňují kapradiny (pérovník pštrosí), nízký tužebník (Filipendula palmata „Kahome“) či rozchodníkovec nachový v předních partiích záhonu.
Akát ještě jednou s větším odstupem (Robinia pseudoacacia „Twisty Baby“). Kromě již dříve jmenovaných rostlin i červenolistá vrbina tečkovaná s jednoduchými žlutými květy (Lysimachia ciliata ‚Fiecracker‘. Známější zelenolistou vrbinu je možno vidět v zadní partii záhonu, její květy jsou také žluté, ale výraznější.
Litinové pítko pro ptáky v „zajetí“ bohyšek. Mám obrovskou radost, že se jim u nás začalo dařit. Nějakou dobu po založení zahrady jsme kvůli absenci starších stromů hodně bojovali s nedostatkem přistíněných míst.
Skoro jako živý, viďte? 🙂
Už jsem to zmiňovala několikrát – toto je místo, které mne na začátku hodně potrápilo – těžká, jílovitá půda, navíc nejnižší místo v zahradě a ze začátku po větších deštích či na jaře často velmi podmáčené. Teď mě však pohled do těchto míst přináší radost, ne utrpení. Pomohla kombinace více opatření – částečná výsadba „do kopečků“, výsadba vlhkomilných rostlin a dočasně i rostlin s větší potřebou vody a také příroda sama – vzrostlý strom, keře i trvalky ve výsledku spotřebují větší množství vláhy a podmínky v místě se přirozeně upraví.
Výhled z druhé strany – pod akátem (Robinia pseudoacacia „Twisty Baby“) – v popředí krásné a poměrně dlouho kvetoucí kypreje vrbice.
Kráska milující vlhko a sluníčko – popelivka Převalského.
Miluji je já… a hmyz 🙂 Sadec – velmi vysoká trvalka svou výškou směle konkurující keřům – patří do zadních partií záhonu .-)
Popelivka už tu byla – tato nese název popelivka zubatá.
Další vytrvalou milovnicí vlhkých míst je tužebník – zde ‚Venusta‘.
Juka vláknitá.
Pohled od zahradního oblouku – v popředí listy bergénií, za nimi načervenalé konce listů lalangu válcovitého („Red Baron“), žluté květy patří vrbině tečkované, vlevo od ní se nachází má malá sbírka denivek, červenolistý keř je dřišťál Thunbergův a za ním se pomalu rozrůstá převislá koruna břízy (Betula pendula „Youngii“). Vidět je rovněž červenolistou tavolu kalinolistou, jež vykukuje za břízou s podrostem z žlutozeleně kvetoucího kontryhelu měkkého („Thriller“).
Žlutě kvetoucí vrbina tečkovaná.
Nakvétající denivky pěkně zblízka 🙂
Totéž místo, ale z jiného úhlu pohledu.
A ještě jednou i s výhledem na hmyzí domeček 🙂
Vedle červenolisté tavoly kalinolisté „Diabolo“ se pomalu rozrůstá koruna katalpy trubačovité („Nana“). Žlutozeleně kvetoucí podrost jsem již zmiňovala (kontryhel měkký „Thriller“), za ním dál vykukují denivky či barevná květenství čechrav.
Čechravy ještě jednou 🙂
Uhneme-li pohledem doprava, naskytne se nám výhled do záhonu pod akátem, který jsme spolu již navštívili na začátku tohoto příspěvku.
Naše skvělá Sandy je milující pes a mimořádně dobrý „aportovač“ 🙂 Trénovala by do roztrhání těla :-))
… tak, že by pak jazykem bez větších problémů omotala celou zeměkouli 🙂
Tento výhled zaujme asi na první pohled červenolistou vrbinou (Lysimachia ciliata ‚Firecracker‘). Velký keř obalený v tuto chvíli žlutozelenými bobulemi je rakytník řešetlákový. Přes všechny počáteční obavy roste velmi dobře i na jílu 🙂 Vpravo od něj kvete růžově růže svraskalá. Ráda kombinuji v zahradě šlechtěné růže s těmi botanickými. Bývají velmi nenáročné a zdravé a navíc mají nádherné šípky – které lze využít v kuchyni i jako skvělý dekorační materiál .-)
V popředí velmi dlouho kvetoucí krásnoočko přeslenité s výhledem do míst, která už jsme navštívili.
Záplevák (Helenium) – škoda, že jej v zahrádkách ještě není tolik vidět…
Zástupce vysokých trvalek – rozrazil viržinský.
Pomalu začíná nakvétat a nemohu se dočkat, až rozkvete naplno. Už teď si ale své obdivovatele najde i mezi hmyzem .-) Kyprej vrbice. Také ji není v našich zahradách příliš vidět, často ji však potkáte ve volné přírodě – miluje vlhčí půdu a sluníčko.
Tuto „babičkovskou“ trvalku snad ani netřeba představovat – plaménku latnatou zná snad každý 🙂 Další z trvalek, které se mohou pochlubit poměrně dlouhou dobou kvetení. Jen „nožky“ jim postupem času začnou vyholovat – šikovný zahradník před ně posadí o něco nižší trvalky, které tuto malou vadu na kráse decentně skryjí .-)
Bohyšky či hosty jsou známé především pro své velmi dekorativní listy. Ale ostudu nedělají ani jejich krásné květy, co říkáte? .-)
Některé trvalky mne nepřestanou fascinovat – svou krásou i svým ekologickým přínosem – kyprej vrbice patří mezi ně 🙂
Echinacea či třapatkovka nachová patří mezi nejvděčnější kytičky v zahradě krásné po velmi dlouhou dobu v hlavní sezóně i mimo ni 🙂
Svíčkovec Lindheimerův se u nás pěstuje především jako letnička – balkónovka. Bílé variace se mi ale úspěšně daří přezimovat i v našich klimatických podmínkách. Celkem dobré spolehnutí je i na jejich schopnost přesévat se, každý rok na jaře najdu pár dalších miminek 🙂 A letos jsem k mému velkému překvapení objevila v záhonu i několik pěkných vysemeněných růžovokvětých variací. Je to skvělá trvalka kvetoucí velmi dlouho.
Letos jsem se trochu rozšoupla a doplnila záhony i o „jemné“ druhy trvalek, které tvoří velmi krásný doprovod výraznějších květů. Patří mezi ně i sporýš argentinský. Jeho přezimování také není u nás z nejjistějších, hlavně v těžších půdách, ale stejně jako dříve zmiňovaný svíčkovec se dobře přesévá a zanechává další generace rostlinek.
Toto je na jaře založený záhonek u červeného plůtku. Původně měly v jeho zadní části vyrůst jiřinky, ale slimáčí potvory mi každý nový vyrašený lístek ihned sežerou. Takže z milovaných jiřinek letos asi nebude nic 🙁 Radost mi však dělají vysazené půdopokryvné růžičky i mladinké denivky a také jedna slunečnice, která boj se slimáky vybojovala na výbornou 🙂
Další místečko, které získalo letos novou podobu – loni na něm naposledy stál dřevěný „jahodovník“, letos se proměnil v můj malý růžový kopeček. Krásu vysazených růží podtrhují další „jemné“ trvalky – kromě již dříve zmiňovaného sporýše argentinského také karmínové květy chrastavce makedonského (Knautia macedonica). Trochu neplánovaně, ale překvapivě příjemně se do celé kompozice zapojil i modrofialově kvetoucí brutnák lékařský. Letnička, ale bohatě se přesévající. Je jedlá a milují ji i včelky. V přední části také vykukují letos vysazené agastache s načervenalými listy („Bolero“).
Brutnák lékařský vyplnil spolu s vysazenými trvalkami volná místa mezi růžemi, pletí se tak omezilo na minimum 🙂
A tady i kousek z druhé strany zahrady. Tady mám resty, budu muset napravit a dofotit 🙂
Krásné dny
A.
