Zcela neplánovaně jsem teď otevřela několik starších článků. Zkoušeli jste to na svých blozích? Možná to děláte pravidelně, já ne, jen když hledám recept apod.
Místy jsem se usmívala, místy žasla, místy popadala za hlavu. Usmívala jsem se hlavně nad fotkami dětí, protože u nich je strašně moc vidět, jak čas letí. Žasla jsem třeba nad tím, jak povyrostla zahrada a jak jsme měli někdy dříve doma nadekorováno věcmi, o kterých už třeba ani nevím. Popadala jsem se za hlavu u některých fotek. Dnes už bych mnohé nepublikovala. Ale i to k tomu patří a já nelituji.
Vlastně je to pro mě důkaz toho, že je dobře, že jsem s blogem začala. Je tam zaznamenáno to, co by bez něj často nebylo a z mé hlavy by se prostě vytratilo.
A na těchto fotkách kytice od pana ředitele, kterou jsem umístila jako dominantu na komodu v ložnici. Myslím, že ten maxi džbán jí moc sluší.
A mám tu i jiné kytky. Ty se u nás zřejmě mění nejčastěji.
Doufám, že užíváte prázdnin. Mějte se fajn.
