Ano, to jsem já. Šťastná. Také unavená, nevyspalá a věčně hladová. Zvládla jsem zkoušku dospělosti, vyzvedla si své poslední vysvědčení v životě a ocitla se poprvé v situaci, kdy nevím, co budu dělat v září. Ale všechno popořadě.


S holkami z divadelního spolku Spirála jsme v Krumlově odehrály premiéru naší hry ,,Můj tanec se světem“. Jedná se o experimentální divadlo, kde se během půl hodiny představíme a shrneme i díky tancům svůj dosavadní život. Nikdo z nás nečekal, že bude mít představení takový úspěch! Skončily jsme druhé s doporučením na postup do národního kola. Poté nás čekaly další (a poslední) dva termíny, kdy jsme hru představily převážně rodině a učitelům. Co vám budu povídat, rozbrečely jsme skoro celý sál. Štěstím! (A jestli to není úspěch? :))


Z Krumlova se přesuneme do Vimperka. Do města, kde jsem strávila krásných osm let, které bych nikdy nevrátila zpátky. Tady jsem se učila kouřit, zažila svůj první koncert, našla lásku, kamarády a sama sebe. Celá éra gymplu, ať už to byly časy lepší nebo horší, je mou nedílnou součástí, kterou si po zbytek života ponesu s sebou. Seznámila jsem se s učiteli, kteří mě inspirovali, rozesmáli, naštvali nebo potěšili. Naučila jsem se, že nic není zadarmo. Že nejlepší kafe je to, na které jdete s kamarádkami. A pokud máte kolem sebe ty správné lidi, vše jde najednou lépe. S úsměvem.


Uteklo to až moc rychle. Vždyť jsem se sotva rozkoukala po škole a už ji musím opouštět! Ještě jednou bych si chtěla zavřít bačkory do skříňky, koupit si kafe v bufíku, smazat tabuli, protože jsem měla službu, odnést atlasy, nalepit žvýkačku pod lavici, projít školním dvorem… Ale pokud se jedny dveře zavřou, věřím, že se na někde otevřou druhé. Jenom musím najít správný klíč, nezakopnout o práh a vykročit správnou nohou. A kdo ví, co všechno mě za novými dveřmi čeká. Doufám ale, že to bude alespoň z poloviny tak úžasné, jako byly moje roky na gymplu!


post signature