Už jsem tu zmiňovala, že jednou za  čas mívám pátky pro sebe.  Není to časté, ale možná právě proto si je tak užívám a těším se na ně.

Když právě nemám žádný termín, snažím se nejdříve uklidit a zbavit se všech povinností. Až poté si den pořádně užiju. Naopak , zábava a pak povinnosti, to mi moc nejde. Snažím se o podobný systém i u dětí, ale ty mají zatím co dohánět:-).

Pátek 13. byl stejný jako ty další. Snažila jsem se si to nepřipouštět. Je fakt, že jsem při jízdě přehlédla auto a málem mu nedala přednost, ale dobře to dopadlo.

Měla jsem chuť na čerstvou zeleň v interiéru a taky trochu barev. Větvičky a kytky ze zahrady. Vím, pořád dokola, ale já to tak mám. Baví mě je měnit, baví mě je fotit, vybírat jim vázy z mé ohromné sbírky, koukat se na ně i si pro ně dojít:-).

Na stole nově prostírání v několika barvách (mimochodem to světlé je to za pár kaček z nanu-nana), dokonale nedokonalý talíř z cesty do Německa, kde můj manžel podstoupil operaci zubů a já mu domů zpět dělala řidiče, čekání jsem si krátila procházkou po Žitavě. Hezky tam bylo. A kvetoucí větvičky se svěže zelenými lístky.

 

 

 

 

 

 

V obýváku barevná kytička ze zahrádky a dřevěné doplňky. Prostě pořád změny, ale mně to tak vyhovuje a myslím, že ani zbytku rodiny to nevadí.

 

 

 

 

 

 

Krásný víkend.