O Adventu i o Vánocích býváme doma, nás samotných pět. Stromeček zdobíme odpoledne před Štědrým dnem, ten den chystáme i salát, pečeme vánočku, kupujeme a porcujeme kapra, doděláváme poslední nepečené cukroví. Letos se musím pochválit, že jsem si na ten den nenechala žádné jiné “dodělávky”, takže už od tohoto dne všechno plynulo v poklidu. Do 22. prosince trocha stresu samozřejmě byla, ale tak nějak mám pocit, že kdyby nebyla, asi by si pak člověk ten vánoční klid ani neužil..
Stromeček jsme letos zachránili z podzimní lesní prořízky, už tam chudák asi chvíli ležel, takže vodu nepije a už od nazdobení opadává. (Sára mu samozřejmě v opadávání vydatně pomáhá). Ale jak voní! Takhle mi snad ještě žádný stromeček nevoněl – proto mu ty kvanta jehliček po celém domě ráda odpustím.

Betlém (který celé mé dětství stál pod stromečkem u mé babičky, který se před pár lety na zažloutlých arších papíru našel ještě v jednom vydání na babiččině půdě a muž ho vyřezal, nalepil a sestavil), letos putoval namísto pod stromeček do knihovny. Sářiny nájezdy by totiž nemusel přežít. Nakonec musí ale i v knihovně být pod dohledem – to dítě totiž zdědilo lezecký gen a vyšplhá k němu. 
Baňky na adventní kalendářový stromeček měly u holek velký úspěch. Nejvíc je bavily baňky vybarvovací a inkoustové se zmizíkem, Klárku nadchla ta šitá na šicím stroji. Sáru bohužel kalendář taky bavil a tak se vytrvale celých dvacetčtyři dnů snažila baňky ze stromečků otrhat. Přežil, ale o fous..  
Co se týká dárků, měli jsme letos Vánoce ve znamení tučňáků. Terezka si totiž (po loňské plyšové kočce) letos moc přála tučňáka. Začátkem prosince s tímto přáním dorazila ze školky a od té doby nemluvila o ničem jiném. Porušila jsem proto svůj slib nefušovat Ježíškovi do řemesla a jednoho vykouzlila. Holky v tom ale naštěstí mají jasno: tučňáka šil Ježíšek a basta.
V rámci prosincové Terezčiny tučňákové kampaně jsem nevydržela a musela objednat knížku 365 tučňáků. Hláška o tučňákovi číslo jedna, kterého je nutné nakrmit až bude mít hlad, byla napsaná i na zabaleném balíčku s tučňákem a stala se nejcitovanější větou těchto Vánoc. Naštěstí pro nás druhého ledna žádný další balíček nedorazil..

Vyměkla jsem po sedmi letech i co se týče Lega-dupla. První krabici v naší domácnosti našla pod stromečkem Sára. Holky ji s vybalováním rády pomohly 🙂 My s Klárkou propadly skvělé hře Patchwork a já díky novému a skvělému vánočnímu albu znovuobjevila Radůzu.
Terezka krom tučňáka dostala i brusle a nadšeně tak chodí testovat naše nové tišnovské kluziště. 
Já stihla sama sebe ještě před Vánoci za všechny odeslané ušité zakázky odměnit Vánoční kuchařkou pro dceru. Florentýna totiž v loňském roce obsadila naší kuchyni a já konečně nadšeně vařím. (Nechtělo se mi letos vůbec péct ani nic jiného a vánoční nálada v prosinci nějak dlouho vázla – Florentýna mě zachránila a nakonec byl vaječný likér, punč i ta nálada). Jinak taky začínám vyšívat (ještě nevím moc kdy – asi mezi půlnocí a druhou ranní :)) podle knihy Steh-by-steh.
Silvestr a Nový rok jsme strávili na otočku u našich na severu. I běžky na Pustevnách (Beskydy) nakonec proběhly – i když na jarním sněhu, v podzimním počasí a v mé hudravé náladě.  I taková – hudravá – jsem v roce 2017 často byla.
No, chtěla jsem původně napsat dva odstavce a zase nic. V prosinci jsem co se týče blogu moc užvaněná nebyla, tak si to asi musím vynahradit.
Moc vám všem děkuji za vaše pochvaly, komentáře, rady a inspirace. I za spoustu předvánočních i povánočních objednávek – pořád nemůžu věřit tomu, že tolik dam bude v příštím roce zdobit můj batoh nebo kabelka.
Žádná předsevzetí letos nemám. Loňský plán (klik) jsem z plánované poloviny asi splnila, kapku mě ale ten seznam celý rok stresoval. Nějaké plány v hlavě mám a pak taky ty resty z loňska. Budu ale prozrazovat až když splním. Pokud splním, protože s naší akční Sárou toho teď zrovna moc plnit nejde.
A tak vám  i sobě do nového roku přeji hodně zdraví a taky času sama pro sebe. S malými dětmi (a vlastně i bez nich) ho totiž nikdy není dost..