dnes nemám žádné fotky, potřebuji se vypsat ze včerejší události v Ostravě ...
... ráno jsem odvezla Bertíka do školy a po vystoupení z autobusu u práce kolem mě doslova proletělo civilní policejní auto s majáky a houkačkou. Bylo něco po půl osmé. Řekla jsem si: "co se zase stalo, že jede tak rychle, vždyť nemusí být ten levý pruh než někdo zareaguje a uhne volný". Asi byl, o žádné jiné nehodě se už nepsalo. Po osmé hodině jsem už věděla, ale do souvislosti jsem si to dala až v poledne, když jsem zase slyšela houkačku ...
... do Fakultní nemocnice chodívám. Ne do té čekárny, procházím kolem ní ...
... byla jsem tam v pátek, protože mi vyšel čas. Taky jsem tam mohla být v pondělí, v úterý a ten člověk taky. Na nic jsem se nemohla soustředit, strašná změť myšlenek. I když jsem věděla, že celá naše rodina je v pořádku, myslela jsem na ty co takové štěstí neměli ... strašná bezmoc ... nedalo se na to nemyslet ...
... večer ve zprávách ukazovali kde bydlel ... na ten panelák vidím z okna. I od rodičů je vidět, u nich je to přes cestu ...
... bylo to tak blízko ...

Danka 

PS: přemýšlela jsem jestli mám o tomto psát, ale musela jsem. Nemohla bych dělat jakoby nic a psát si dál o Vánocích ...

... příště snad už veseleji ...