… po více než dvaceti letech (i když od našeho stávajícího domova není vzdáleno více než tři čtvrtě hodinky jízdy autem). Nemohla jsem tomu uvěřit, ale skutečně od dob, kdy jsem trávila prací i zábavou na zřícenině gotického hradu Starý Jičín mnoho hodin svého časného mládí jako jeden z dobrovolníků hnutí Brontosaurus, už uplynulo hodně vody.
Dnes jsem ta místa byla obhlédnout znovu – se svými dětmi (trucujícího tatínka jsme nechali doma .-)). Byl to zvláštní pocit. Hodně krásných vzpomínek na pěkné časy (i lesní cestička vedoucí mimo hlavní proud zůstala tam, kde si ji pamatuji :-)). Děti byly nadšené. Navštívili jsme i opravenou věž, ve které jsme dříve provázeli turisty a hradní hospůdku v jejím přízemí.
A ještě jedno oblíbené místo relativně kousek od nás bych ráda s dětmi do konce prázdnin navštívila… Připomněly mi ho nevědomky hned dvě blogerky… pokud si dobře pamatuji, mají tam výtečné uši .-)
Krásné dny
A.
