jsme v srpnu. Hned prvního jsme po obědě vyrazili do Bad Kleinkirchheim. Už jsme tam kdysi byli s asi půlročním Bertíkem …
… než jsme vyjeli na Kaiserburg, zaujal nás vnitřek lanovky. Teda spíše Bertíka. Doslova lanovková dálnice s velkými barevnými koly. Při přestupu v mezistanici ani nemusíte vystupovat. Dveře se sice otevřou, ale po chvilce se zase zavřou a jedete dál – my jsme vystoupili, protože jsme to nevěděli, ale hned jsme naskočili zpátky :-)) …
… část lanovky mi Bertík takhle namaloval do cestovatelského deníku. Dvakrát to projel a tohle umí. Stále mě tím překvapuje …
… nahoře jsme se stihli porozhlédnout …
… udělat pár fotek …
… a než jsme vymysleli kam se vydáme, začalo lehce pršet. Nebyl to sice kdovíjaký déšť, ale v Alpách to nikdy nejde odhadnout. Někdy se z malého deštíku vyklube slejvák, že nezůstane nit suchá, což jsme nechtěli riskovat. Na internet na radar se nedalo podívat. Jinak aplikace s počasím je skvělá věc. Už druhý rok ji využívám …
… jistilo to kafe …
… a než jsem ho vypila, bylo zase takhle krásně. Ale taky dost hodin a zavírali restauraci i lanovku …
… letos už jsme se tam nestihli vrátit, ale víme, že se tam ↓↓↓ určitě chceme příště podívat …
… závěrem: když už přijedeme tak, že se dá jít aspoň na malou tůru, tak nám to nedovolí počasí a čím protivnější obsluha, tím dražší kafe. To si musím zapamatovat, protože než tohle, raději nic!! …
… krásný den …
Danka
