Tak dneska krátce o mém již minule avizovaném mini projektu. Vytvořila jsem pro Madlu na hraní prstové maňásky. Asi vás nepřekvapí, že nápad jsem objevila na Pinterestu. Ovšem jejich konečná podoba byla na trochu hlubší zamyšlení. Skicovala jsem si ksichtíky zvířat a pořád se mi nějak nelíbily. Ani z internetu žádná inspirace nepřicházela. Nakonec jsem se po dlouhých úvahách rozhodla „svěřit“ vzhled ilustrátorce z těch nejpovolanějších – mojí milované Ingele P Arrhenius – z ní jsem při tvoření vyšla a výsledek si trochu přizpůsobila podle svých potřeb.
Maňásci jsou z filcu. Je to jeden z mých nejoblíbenějších materiálů pro tvoření, neboť je velice vděčný, hlavně tím, že existuje v milionu barev, stojí pár drobných a jeho okraje se netřepí. Zvířátka jsem si naskicovala na papír, jednotlivé dílky pak od oka překreslila na filc, vystříhala a provizorně zkusila poskládat na sebe. Teprve pak jsem se dala do šití. Vše je ruční práce. Používala jsem dva druhy stehů na detaily v obličeji, tělíčko, které se navléká na prst, je pak obšito „domečkovým“ stehem (netuším, jak se tento steh oficiálně jmenuje, ale já mu říkám domečkový, protože když jsem byla malá, babička mi jím obšila staré pohlednice a poskládala je do 3d objektu domečku s odklápěcí střechou, který sloužil na dopisy :-)).
Zatím jsou tedy zvířátka čtyři – kocour (taky vám připadá tak nafrněný, jako mně? ), lev, tygr a lední medvěd. Ale myslím, že to zdaleka nebude konečný počet. Tohle tvoření může být prakticky nekonečné, zvířátek existují hromady. Už mám v hlavě taky mámu s tátou a miminkem, případně pohádkové postavičky. Od každého bude samozřejmě existovat jediný kus – jak taky u mě jinak 🙂 Už se moc těším na to, až naše dcera trošku povyroste a my jí s těma příšerkama budeme večer před spaním hrát divadlo. Tedy asi si to rozdělíme: úlohu vrchního komedianta má u nás doma totiž tatínek. Já zůstanu asi spíš tou šedou eminencí za šicím strojem :-)…
