Děkuji za ohlasy na barvení vajíček, moc mě těší, když se něco podaří a vy z toho máte třeba pěknou inspiraci.

Konečně jsem se dočkala prvního vyloženě jarního dne… 

Duben je “můj měsíc”, jsem v dubnu narozená a nemůžu se nabažit období, kdy schováme bundy, čepice a šály, vyjdeme svobodně jen ve svetrech, slunce je jiné, vzduch voní jinak, dny jsou dlouhé, otevírají zahrádky a příroda se probouzí, rozkvétá… 
Po nemoci to byla první pořádná procházka, podle slečny “na naše tajné místo v lese”, odkud ji nemůžu dostat. První kytičky (jaterník podléška?), které skončily ve vázičce. Ale ono jich tam bylo vážně hodně a chráněné nejsou.
Jsou to krásné dny, když si to můžeme užívat ve zdraví a pohodě. 

Vrátila se mi energie a snad to chvilku vydrží:). Čeká nás zápis do školy, což je možná první zásadní povinnost, ze které však nemíníme dělat velkou vědu. Často se mě někdo ptá, jestli se dcera do školy těší… Myslím, že spíš ne, ona je po mně realista. Jaký k tomu zaujmout postoj? Nelákat na něco úžasného, ale ani neznechutit. Mě to ve škole bavilo přesně jeden den a nakonec jsem s tím vzděláváním skončila až s dvouletým dítětem:-D. Nepěkné vyhlídky. Ale nějak to zvládneme, je chytrá a má fajn rodiče:). A občas se najde i někdo, komu se ve škole líbí. 
L.