nebráním se vánočním věcem, které se u nás doma pomalu objevují. Myslím ty nové. Ty starší ještě čekají v krabicích. Novinkou tento týden je MŮJ adventní kalendář. Zdůrazňuji „můj“, protože Bertík už ho samozřejmě dělil. Ano, bude mít svůj a stejně se s ním podělím ?, ale taky ho musím trochu pozlobit – výchovně, že to není automaticky …
… původně pro mě nebyl. Kalendář manžel koupil známému, který ho o přivezení z Rakouska poprosil (přivezl dva, každý s jiným obrázkem). Smůla byla, že jsem je v autě zahlédla ?…
… ani mi tak nešlo o bonbony, které tam jsou. O ty bych se nejraději podělila s nějakým nepřítelem ať taky tloustne (pst, jinak mi bude zabaven ?), ale uchvátil mě obrázek a představa mít doma kousek vánoční Vídně – ta atmosféra je cítit i z obrázku. Před osmi lety jsme tam byli a přesně v této ulici jsme se procházeli. I když to není tak dávno, fotky moc nevyšly. Měla jsem obyčejný foťáček, který světýlka a tmu nezvládal. Ale i tak na to moc ráda vzpomínám – čtyři dny ve vánoční Vídni, to už nikdy nebude …
… adventní kalendář jsem neměla tak třicet let. Párkrát jsem měla ten klasický okýnkový a dostala jsem ho vždycky až na Mikuláše. V té době jsem vůbec o adventu neměla ani ponětí. Nechápala jsem, proč tam jsou čísla od „1“. Kluci už je mívali vždycky prvního! …
… vyfotit něco tento týden byl docela problém. Dnes zatím svítí sluníčko, tak snad stihnu, než se zase schová, vyfotit vše, co jsem měla v plánu …
