Zdravím z Číny,

a to konkrétně ze Šanghaje. Hurá, boucháme šampus:-) V Šanghaji jsme právě jeden měsíc a osm dnů a dá se říct, že jsme si pomalu navykli na běžný život. Miro jezdí do práce do města Ningbo, které je od Šanghaje přes 100 km, nejezdí tedy domů každý den, ale zůstává přes týden na hotelu a domů jezdí ve středu večer a ve čtvrtek brzy ráno zase jede a vrátí se na víkend. Úplně ideální to není, ale oba jsme s tím byli dopředu smíření a moc to neřešíme. Zato o to víc si užíváme společné chvíle:-) Jak ale to celé martýrium se stěhováním začalo?
Začalo to tím, že zhruba na začátku dubna jsme se byli podívat v Šanghaji na otočku na nabídku bytů, které pro nás místní realitní kancelář připravila. Již dopředu jsme avizovali, že bychom rádi bydleli v Racquet Clubu nebo v blízkém okolí (tj. rezidenční čtvrť, kde bydlí hodně cizinců a mimo jiné i Čechů). Naše přání budiž jim rozkazem a byty či domy jsme si opravdu prohlíželi v části Šanghaje, která je sice daleko od centra i poslední zastávky metra (musí se ještě jet taxíkem), ale je tu klid, čisto a dá se tady “západně” nakupovat i stravovat. Pro děti tu je americká a britská škola. Nicméně naše nadšení velmi rychle opadlo, protože většina bytů a domů byla na evropské poměry velmi ošuntělá a špinavá, ale přitom tohle je jedna v těch lepších částí města a ceny bytů jsou zde běžně kolem 1 mil. eur (domů i přes 5 mil. eur). Opět jsme viděli, že vnímání čistoty a kvality je u asijských národů poněkud odlišné. Nicméně nakonec jsme vybrali jeden moc krásný prostorný a hlavně světlý byt a mysleli si, že tím naše starosti končí, jenže to by nemohli být Číňané, aby něco nezvojtili..
Majitelka bytu, která ho právě nedávno koupila a hned ho dala na realitní trh k pronájmu, jaksi netušila, že se bude byt pronajímat na mezinárodním trhu. Když zjistila, že její budoucí nájemníci budou Nečíňani, hodila zpátečku a standardní smlouvu, kterou naše firma roky používá, začala zpochybňovat a zdržovat její podpis a nechávala si vysvětlovat každý řádek tak dopodrobna, že dva týdny před nastěhováním do Šanghaje, kdy jsme jeli na výlet do provincie Guangxi (o ní jsem psala v minulých článcích), jsme stále nevěděli, zda budeme mít kde bydlet nebo ne. Realitní agentka nás připravovala na nejhorší a doporučila, ať si raději vybereme jiný byt. My se ale nechtěli tak rychle vzdát a pořád čekali. Když ovšem majitelka začala do smlouvy už neakceptovatelným způsobem, řekli jsme, že buď to podepíše bez řečí jak to je, a nebo že byt nechceme. Byl to trochu risk, nicméně spoléhali jsme na čínskou chuť po rychlých penězích a že raději podepíše cokoliv, než aby přišla o jistotu okamžitého příjmu od jistých nájemníků. Vyšlo to!! Smlouvu podepsala.
Před vlastním stěhováním samozřejmě přišlo velké balení, kdy přišla spediční firma nasmlouvaná od Mirkova zaměstnavatele. Na stěhování prý potřebují sedm pracovních dní, což nám přišlo zbytečně moc, ale chápu je, člověk nikdy neví co se může stát. Jenže! My byli zrovna na dovolené (pořád na té stejné:-)) a těch sedm dní nešlo dodržet. Po návratu by dnů bylo pouze pět a to je pro ně málo a fakt s nimi nešlo hnout. Takže jsme museli domluvit stěhování ještě před dovolenou, tj. museli jsme si celou dovolenou a pak dalších 14 dní doma vystačit s věcmi, které se nám vejdou do letadla, tedy oblečení, boty, nádobí, jídlo atd. No, nebylo to nic moc, ale nakonec to nějak dopadlo:-) Zajímavější ovšem bylo vlastní stěhování stěhovací firmou a hlavně to, jak to dopadlo. Stěhování bylo v mžiku, evidentně to pánové nedělali poprvé. Ale trošku opruz bylo dopředu vyplnit, kolikže toho máme, ale bylo nutné vypsat přesné položky a v přesném počtu a také je finančně ocenit. Třeba že máme 14 dámských trik a že každé stálo 20 dolarů. U oblečení to ještě šlo, ale když takhle máte přepočítávát vaši celou domácnost?! Vánoční ozdoby, příbory, ponožky, elektroniku, knížky? Moc jsme se s tím ale nemazlili, množství odhadli a cenu brutálně nadhodnotili. Což se ukázal jako dobrý tah, protože..
… když nám je po 3 týdnech dovezli do nového bytu v krabicích, sdělili nám, že je skladovací firma tak trochu nechala na dešti a že je asi něco zničené. Ten den mi i ztratili na letišti kufr, který letěl omylem do Macaa, takže já už byla totálně vysmátá a bylo mi všechno jedno. Všechny krabice jsme pootvírali a bohužel, nebo možná bohudík, byla promočená krabice s knížkami. Trochu jsme museli zamáčknout slzu, jelikož jsme z krabice vytahovaly shnilé saláty, které kdysi bývaly knížkami o focení, Harrym Potterem koupeným v Drážďanech, Mirkovými knížkami od rodičů s věnováním i mými učebnicemi na němčinu a čínštinu. Přepravní firma je samozřejmě pojištěná, takže jsme museli dát dohromady  seznam zničených věcí a jejich reálnou cenu, za jakou si jde zde můžeme opět koupit. České knížky si zde ale asi těžko koupíme a navíc, nějaké studijní materiály byly vypsané rukou a i když je reálná hodnota rovna jednomu sešitu A5, strávila jsem nad tím spoustu času a ten se nedá jen tak jednoduše vyčíslit. Naštěstí nám vše v námi požadované výši proplatili.
Naše věci i my jsme se sice nacházeli v novém bytě s právě podepsanou smlouvou, ale stáli jsme v prázdném bytě bez jakéhokoliv nábytku. V ideálním teoretickém případě by celý byt měl být v užitném stavu a po hloubkovém vyčištění. To, že hloubkové vyčištění to nevidělo ani z rychlíku, nám bylo už předem jasné, nicméně absence nábytku trochu problém byl. Dopředu jsem si sice domluvili alespoň postel pro nás i pro hosty, které jsme za necelý týden čekali, a jídelní stůl se židlemi, ale komody a skříně přišly až za 14 dnů a to samé záclony a závěsy, což je trochu nepohodlné řešit tyhle věci, když tady máte návštěvu, které se chcete věnovat a ne ještě po večerech uklízet nepořádek. Majitelka tento stav odůvodňuje tak, že čeká na peníze od firmy, které jsou k tomuto účelu určeny, a teprv potom nakoupí nábytek a vybavení, které jsme si dopředu vybrali. Správně by ale měla tyto věci nakoupit za své peníze a vybavení, které nakoupí, by se pomalu mělo splácet v měsíčních splátkách. Prý ale nemá peníze. Ovšem tomu se můžeme smát, že někdo, kdo si koupí 150m2 byt a nemá peníze na pár stolů a sedačku z místní Ikey.
Současný stav je tedy takový, že stále jsme (od 1.4) bez nábytku a to příští týden čekáme další návštěvu z Čech, takže pevně věříme, že tento týden už opravdu peníze přijdou a konečně si budeme moci užívat klidu.
Vše ostatní běží jak má. Řidič mě každé úterý hodí nakoupit potraviny a taky trochu pokecáme:-) Kurzy čínštiny mi začínají tuto středu a němčinu a angličtinu mám celý pátek, kdy dojíždím do jazykové školy v centru. To mi vyhovuje. Ve zbytku týdne se buď připravuji na hodiny, nebo fotím někde ve městě a pak s fotkami dále pracuji, nebo píšu blog. Dost času také zabere plánování svatby v červnu, která se bude konat v Česku, a pak různé plánování výletů, dále provázení po městě, když za námi přijede česká návštěva. Pomalu už plánujeme cestu domů na Vánoce:-)
Snad se vám líbilo povídání o našich zážitcích o stěhování. Tentokrát to bylo hodně povídací a bez fotek, ale aspoň je to trochu změna:-) Sice jsem původně chtěla psát i o našich prvních výletech, ale myslím, že pro dnešek stačilo a necháme si to raději až na příště:-)
Ahoj!
Lenka