To, že jednou dojde na rekonstrukci koupelny bylo bez debat. I když věřím, že by se někomu zamlouvala i v tomto stavu, pro nás byla naprosto nepraktická. Vana je u nás zbytečnost, sice mám vanu ráda, ale maximálně dvakrát do roka a jen v zimě. Kdybych si ale napustila vanu, zbytek rodiny má s teplou vodou utrum. Vana zabírá moc místa. Pračka pod oknem, kolem které musíte projít na záchod. Slalom v koupelně nechci. Ty kachle! Kdo to má pořád mýt, navíc nekonečné drhnutí spár, do zblbnutí. Pak taky výběr odstínu kachliček a dlaždiček není úplně (vůbec) náš styl. Umyvadlo mini, navíc pro nás (skoro 180 a 200 cm) fakt dost nízko. A hnusný. Řešení baterie sprcha a umyvadlo naprostá katastrofa. Styl jak za krále Klacka.

Buď sbohem a navždy.

Mám dojem, že každý rok je něco. Jeden rok terasa, další rok odhalení stěn v ložnici, koupelna, střecha. Ten minulý rok patřil právě koupelně. Buď, anebo. Koupelna, nebo střecha. Tak koupelna. Rychlé rozhodnutí, rychlá akce. Bourací práce jsou tou jednodušší částí celé rekonstrukce.

Industriál 😀

Základem bylo dobré plánování. Aby nekoupání a výměna wc proběhla v co nejkratším čase. Vždycky se totiž objeví něco, co vaše plány naprosto překope. Třeba dvojitá dlažba a kachle. No co, prostě na původní nalepíme nové a je to, ne? Taky svod odpadu byla zajímavá rarita nad kterou instalatér kroutil hlavou. Pár čouhajích trubek a díra v zemi.

Sice si v hlavě představujete různé scénáře, ale u starého domu se snad ani psychicky připravit nedá. Šlo se tedy na odpad a my si užívali sprchu na zahradě a teplou vodu do zahradní konve. Jak táborníci. Kromě pár instalatérských, elektrikářských prací a drobné pomoci při nahazování stěn jsme si vše dělali sami. I na luxfery jsme si troufli. Spíš Jenda dělal, já s břichem tak akorát uklízela a občas s něčím lehčím pomohla. Celá rekonstrukce se protáhla na dva měsíce. To je úskalí svépomoci. Dělá se postupně a jak je potřeba. Hlavní rekonstrukce končila topením a ta dekorovací o rok později. Impulsem byla úřednice Ema, která zaúřadovala s keramickým kelímkem na kartáčky. Vlastně ještě zbývá vyměnit zrcadlo, ale na tom už se taky pracuje.

Koupelna po rekonstrukci

Představa byla jasná. Dlažba ve vzoru dřeva, a bílé stěny. A využití toho, co máme. Deska na umyvadlo je zbytek kuchyňské desky, stejně jako poličky. Skřínka je okenice a prkna co jsme měli doma. Finální doladění padlo na značku Meraki, po které jsem dlouho pokukovala. Kosmetiku mám radši zcela přírodní, ale obal tekutého mýdla se mi dost zamlouval. K němu difuzér, kartáčky mýdlo a kartáček na nehty. Rok jsem dekorování nechala být a myslím, že se to vyplatilo. Spolu s betonem je to pěkná finální tečka. 

Shrnutí

  • Na naučných videích o pokládání dlažby a lepení obkladů to jde vždycky lépe než ve skutečnosti. Ale zvládnout se to dá. 
  • Starý dům nemá pravé úhly.
  • Rozpočet překročíte. Ať chcete, nebo ne.
  • I překročený rozpočet je levnější varianta než firma.
  • Nikdy to nebude dokonalé, ale je to vaše, chápete? Radši mít vady svoje, než se rozčilovat s firmou.
  • Rekonstrukce svépomocí se protáhne.  Budete chvíli bydlet na staveništi.
  • Šla bych do toho klidně znovu.