Články:Vaření

Rakytník v alkoholu…

… je prý velkou pochoutkou, kterou prý dávkovkovanou po lžičkách, ocení i zarputilí odpůrci tvrdého alkoholu během nachlazení jako medicínu.

Ulevila jsem našim dvěma rakytníkovým keřům o další bobulky a zkusila je pro tentokrát naložit do vodky (doporučovaný poměr se liší recept od receptu, já zůstala u poměru 1 : 1). Protože jsem si však nechala nakoupit pouze jednu půllitrovou láhev vodky a rakytníku nasbírala víc, naložena je zatím jen jedna neúplná sklenice. Další várka tedy, až doplním zásoby vodky 🙂 Ráda bych rakytník v lihu darovala svému taťkovi a babičce pod stromeček jako jedlý dárek a jednu sklenici asi letos odložím bokem i pro naše potřeby… .-))

Naložené bobule se nechají ve vodce louhovat 10 dní. Pak se připraví cukerný nálev, kterým se zcezený alkohol s propasírovanou šťávou z rakytníku smíchá, přelije do láhví a uskladní v chladu. Ke konzumaci je pak údajně nejlepší nejdříve po 3 měsících, ale chutná prý ihned .-) 

Protože jíme i očima, ráda bych ale část bobulí ponechala v láhvích vcelku, podobně jako se tomu dělá třeba s višněmi. Myslím, že to ničemu neuškodí a láhve pak budou vypadat nádherně a o to víc jedleji.


Krásný den

A.

Read More

Rakytník v alkoholu…

… je prý velkou pochoutkou, kterou prý dávkovkovanou po lžičkách, ocení i zarputilí odpůrci tvrdého alkoholu během nachlazení jako medicínu.

Ulevila jsem našim dvěma rakytníkovým keřům o další bobulky a zkusila je pro tentokrát naložit do vodky (doporučovaný poměr se liší recept od receptu, já zůstala u poměru 1 : 1). Protože jsem si však nechala nakoupit pouze jednu půllitrovou láhev vodky a rakytníku nasbírala víc, naložena je zatím jen jedna neúplná sklenice. Další várka tedy, až doplním zásoby vodky 🙂 Ráda bych rakytník v lihu darovala svému taťkovi a babičce pod stromeček jako jedlý dárek a jednu sklenici asi letos odložím bokem i pro naše potřeby… .-))

Naložené bobule se nechají ve vodce louhovat 10 dní. Pak se připraví cukerný nálev, kterým se zcezený alkohol s propasírovanou šťávou z rakytníku smíchá, přelije do láhví a uskladní v chladu. Ke konzumaci je pak údajně nejlepší nejdříve po 3 měsících, ale chutná prý ihned .-) 

Protože jíme i očima, ráda bych ale část bobulí ponechala v láhvích vcelku, podobně jako se tomu dělá třeba s višněmi. Myslím, že to ničemu neuškodí a láhve pak budou vypadat nádherně a o to víc jedleji.


Krásný den

A.

Read More

Vyrostla…

… tak akorát, abych z ní vyrobila opravdu mnoho litrů v naší rodince milovaného dýňového džusu… a třeba i něco víc, kdo ví… 🙂


Je to historicky první dýně velkoplodá, kterou poskytla naše letos přebudovaná zeleninová zahrádka (dřívější pokusy byly marné, nikdy jsem ji nedokázala uchránit před ataky slimáků a následně musela o úrodu škemrat jinde :-)).
Ale letos to vypadá asi na velké „dýňobraní“, protože další velkou dýni mi rezervovala na své zahrádce mamka :-))
Pokud jsem vás taky nalákala a nikdy jste dýni nezpracovávali jinak než do kompotu, recept/postup na výrobu džusu najdete tady  nebo pro sušenou dýni tady
A pokud máte i vy nějakou svou oblíbenou dýňovou „senzaci“, budu ráda, když se taky pochlubíte a inspirujete i nás ostatní .-)
Krásný zářijový den
A.

Read More

Vyrostla…

… tak akorát, abych z ní vyrobila opravdu mnoho litrů v naší rodince milovaného dýňového džusu… a třeba i něco víc, kdo ví… 🙂


Je to historicky první dýně velkoplodá, kterou poskytla naše letos přebudovaná zeleninová zahrádka (dřívější pokusy byly marné, nikdy jsem ji nedokázala uchránit před ataky slimáků a následně musela o úrodu škemrat jinde :-)).
Ale letos to vypadá asi na velké „dýňobraní“, protože další velkou dýni mi rezervovala na své zahrádce mamka :-))
Pokud jsem vás taky nalákala a nikdy jste dýni nezpracovávali jinak než do kompotu, recept/postup na výrobu džusu najdete tady  nebo pro sušenou dýni tady
A pokud máte i vy nějakou svou oblíbenou dýňovou „senzaci“, budu ráda, když se taky pochlubíte a inspirujete i nás ostatní .-)
Krásný zářijový den
A.

Read More

Bezinkový…

… likér, který každoročně vyrábím pro svou babičku a svého taťku k Vánocům na sklonku léta, je i letos konečně na světě.


A bylo to letos tzv. za pět minut dvanáct. Když jsem se letos probojovala kopřivovým polem ke „svým“ bezinkovým keřům, zjistila jsem, že už je řada bezinek scvrklá a nepoužitelná. Jenže když už jsem měla nohy celé ošlehané od kopřiv, nechtěla jsem se domů vracet s prázdnou. Tak jsem kolem keřů poskakovala, abych se dostala výš a odrážela další ataky kopřiv a své plody jsem si nakonec odnášela! 🙂 

Vždycky říkám dětem, když je šlehne kopřiva, ať nebrečí, ale jsou rády, že budou zdravé. Děti šly letos se mnou, ale nakonec na mne dohlížely jen zpovzdálí. Musela jsem být před nimi statečná, takže i když jsem pak ještě pár hodin připomínala svou kůží na nohou ropuchu, usmívala jsem se (budu tu strašit do stopadesáti, haha) 🙂 

Tři lahvinky likéru (jednu si vždycky necháváme doma pro strýčka příhodu :-)) rozhodně stály za to, je to velká pochoutka, recept najdete zde .-)

Krásný první zářijový víkend.

A.
Read More

Bezinkový…

… likér, který každoročně vyrábím pro svou babičku a svého taťku k Vánocům na sklonku léta, je i letos konečně na světě.


A bylo to letos tzv. za pět minut dvanáct. Když jsem se letos probojovala kopřivovým polem ke „svým“ bezinkovým keřům, zjistila jsem, že už je řada bezinek scvrklá a nepoužitelná. Jenže když už jsem měla nohy celé ošlehané od kopřiv, nechtěla jsem se domů vracet s prázdnou. Tak jsem kolem keřů poskakovala, abych se dostala výš a odrážela další ataky kopřiv a své plody jsem si nakonec odnášela! 🙂 

Vždycky říkám dětem, když je šlehne kopřiva, ať nebrečí, ale jsou rády, že budou zdravé. Děti šly letos se mnou, ale nakonec na mne dohlížely jen zpovzdálí. Musela jsem být před nimi statečná, takže i když jsem pak ještě pár hodin připomínala svou kůží na nohou ropuchu, usmívala jsem se (budu tu strašit do stopadesáti, haha) 🙂 

Tři lahvinky likéru (jednu si vždycky necháváme doma pro strýčka příhodu :-)) rozhodně stály za to, je to velká pochoutka, recept najdete zde .-)

Krásný první zářijový víkend.

A.
Read More

Co dům dal…

Svůj první boršč jsem jedla jako malé dítě u své babičky z mamčiny strany. Ačkoliv jsem v té době nejedla červenou řepu (sterilovanou), boršč byla láska na první hlt

Read More

Co dům dal…

… to skončilo v naší včerejší polévce v odstínu nádherné červené 🙂 Takové vaření mám vůbec nejradši. U nás doma na to byl expert taťka – v duchu hesla „hodně muziky za málo peněz“ dokázal připravit výborné menu, ať už našel v lednici cokoliv 🙂

O prvním kole sklizně za našich zeleninových záhonů už jsem před pár dny psala, kromě tradičního zavařování červené řepy s křenem ve sladkokyselém nálevu tak skončila část červených hlaviček i v polévce, kterou bych pracovně nazvala „vegetariánským borščem“ (tedy borščem bez masa – co si budeme povídat, já na téhle vynikající polévce stejně nejvíc miluji tu řepu .-)).

Polévku jsme s dětmi připravovali spolu (tatínek vaří rád a moc dobře, ale děti k sobě při vaření moc nepustí) a možná i to byl jeden z důvodů, že jim pak tak hodně chutnalo :-)) 

Svůj první boršč jsem jedla jako malé dítě u své babičky z mamčiny strany. Ačkoliv jsem v té době nejedla červenou řepu (sterilovanou), boršč byla láska na první hlt 🙂


Na naši vegetariánskou verzi polévky jsme kromě na kostičky nakrájené červené řepy (asi tři velké kusy) použili na kolečka nakrájenou mrkev (hodně), trochu na nudličky nakrájeného hlávkového zelí (co jsme našli v lednici), 3 střední najemno nakrájené cibule, jednu bramboru nakrájenou na kostičky, zeleninový vývar, čerstvé oregano (dobromysl) a tymián, bazalku a zbytek čerstvého kopru, který mi zůstal od zavařování okurek (ten tam chuťově velmi dobře zapadl, škoda, že jej nebylo víc…), pasírovaná rajčátka a hrst lámané pohanky. Cibulku a následně mrkev, řepu a brambory jsme podusili na trošce oleje, poté přidali zeleninový vývar a pohanku (používám sušený zeleninový vývar ve sklenici od ALNATURA bez glutamátu, dá se koupit i v drogériích DM), zalili vroucí vodou, přidali koření a nechali 15 minut povařit. Přidala jsem pasírovaná rajčata, dosolila a povařila ještě 5 minut, v závěru jsem přisypala kopr a bylo hotovo. Zkrátka nic složitého, ale zato moc, moc dobrého. Není nad zeleninu z vlastní zahrádky, má-li člověk možnost 🙂


Viki si přidala čtyřikrát, Jirka jednou (a to je na něj výkon, on má často problém sníst i pidi porci polévky, natož plný talíř a ještě přídavek). Druhý chod jsme odpískali, víc už se do nás prostě nevešlo :-)))

Řepě zdar!

A krásný den 🙂

A.


Read More

Do sklenice s nimi!

K červené řepě jsem jako malé dítě měla odmítavý vztah. Velkým dílem k tomu přispěla školka se školou, kde nám řepu servírovali ve sladkokyselém nálevu NASTROUHANOU NAJEMNO tak, že připomínala červené bláto. Dlouho jsem jí tak vůbec nejedla ani doma. 

Při různých rodinných oslavách a s nimi spojených pohoštěních však byla v naší rodině červená řepa celkem stabilní součástí menu (u nás ji totiž všichni milují) a rodina mě vybízela, abych to přeci jen zkusila a dala jí šanci. Vždycky mi u toho říkali, jak jsem bledá a že to hrozně moc potřebuji :-))

A já to nakonec jednou udělala (jak jinak než proto, abych měla větší ruměnec ve tváři .-)) a už jsem ji jíst nepřestala (bledá jsem stále, ruměnce přichází jen při fyzické námaze .-)) – nikdy bych nevěřila, jak velký význam pro to, zda něco sníte či ne, může mít konzistence jedeného. U nás se totiž červená řepa vždycky zavařovala ve formě „hranolek“ .-)

Naše děti poznaly červenou řepu velmi záhy, uvařená patřila u obou mezi jejich první zeleninové příkrmy a chutnají jim odmala.

Manžel občas kupuje červenou řepu v obchodu, ale podobně jako sterilované okurky mi přijde často neskutečně kyselá, při jejich následné konzumaci tak dostanu pokaždé husí kůži… Loni jsem se tedy poprvé pustila jak do zavařování okurek, tak červené řepy a rozhodně nelituji.


Letos opáčko – protože jsem ale doma neměla zavařovací retro sklenice o objemu menším než 1,8 l, skončila většina zavařované řepy ve dvou z nich (štítek na malé skleničce zůstal od sestřina předchozího zavařování džemu – vypadá krásně, bylo mi ho líto strhávat) 🙂 Letos jsem použila trochu jiný nálev – který počítá kromě kmínu i s fenyklem a anýzem.


Řepa je letos chuťově mimořádně dobrá, taková aromatičtější, sladší… tak nevím, že by v tom měly prsty ty naše nové zeleninové záhony?… 🙂

Krásný den

A.
Read More

Do sklenice s nimi!

K červené řepě jsem jako malé dítě měla odmítavý vztah. Velkým dílem k tomu přispěla školka se školou, kde nám řepu servírovali ve sladkokyselém nálevu NASTROUHANOU NAJEMNO tak, že připomínala červené bláto. Dlouho jsem jí tak vůbec nejedla ani doma. 

Při různých rodinných oslavách a s nimi spojených pohoštěních však byla v naší rodině červená řepa celkem stabilní součástí menu (u nás ji totiž všichni milují) a rodina mě vybízela, abych to přeci jen zkusila a dala jí šanci. Vždycky mi u toho říkali, jak jsem bledá a že to hrozně moc potřebuji :-))

A já to nakonec jednou udělala (jak jinak než proto, abych měla větší ruměnec ve tváři .-)) a už jsem ji jíst nepřestala (bledá jsem stále, ruměnce přichází jen při fyzické námaze .-)) – nikdy bych nevěřila, jak velký význam pro to, zda něco sníte či ne, může mít konzistence jedeného. U nás se totiž červená řepa vždycky zavařovala ve formě „hranolek“ .-)

Naše děti poznaly červenou řepu velmi záhy, uvařená patřila u obou mezi jejich první zeleninové příkrmy a chutnají jim odmala.

Manžel občas kupuje červenou řepu v obchodu, ale podobně jako sterilované okurky mi přijde často neskutečně kyselá, při jejich následné konzumaci tak dostanu pokaždé husí kůži… Loni jsem se tedy poprvé pustila jak do zavařování okurek, tak červené řepy a rozhodně nelituji.


Letos opáčko – protože jsem ale doma neměla zavařovací retro sklenice o objemu menším než 1,8 l, skončila většina zavařované řepy ve dvou z nich (štítek na malé skleničce zůstal od sestřina předchozího zavařování džemu – vypadá krásně, bylo mi ho líto strhávat) 🙂 Letos jsem použila trochu jiný nálev – který počítá kromě kmínu i s fenyklem a anýzem.


Řepa je letos chuťově mimořádně dobrá, taková aromatičtější, sladší… tak nevím, že by v tom měly prsty ty naše nové zeleninové záhony?… 🙂

Krásný den

A.
Read More

Cuketová marmeláda…

… že jste o ní ještě nikdy neslyšeli? To já ještě pár dnů zpátky taky ne. Ale cukety letos opravdu jedou a tak je využíváme v kuchyni snad na všechno, co člověka napadne – grilujeme, dáváme pod maso, vaříme skvělou cuketovo-bramborovou zeleninovou polévku, manžel z nich peče výbornou cuketovo-tvarohovou kakaovou bábovku… a já z nich letos poprvé vyzkoušela vyrobit i sladkou pochoutku na zimu – cuketovou marmeládu s pomerančem, citrónem a zázvorem. 


Výhodou cuket je jejich univerzální použití. Díky jejich nevýrazné chuti jsou schopny přijmout chuť v jídle použitých dalších ingrediencí a koření a nabývat tak neuvěřitelných podob .-)

Receptů, jak na cuketovou marmeládu, „běhá“ po internetu spousta – mrkněte třeba zde, zde, zde či zde. Já kombinovala. 

Marmeládu jsem vyráběla ze zhruba 1,6 kg oloupané a vydlabané mega cukety (myslím, že už by docela dobře posloužila i jako nástroj pro sebeobranu, tak byla velká a slupka tvrdá…) nakrájené na menší kousky, k ní přidala jeden velký pomeranč oloupaný a nakrájený na kousky a šťávu ze tří velkých citrónů. Menší (mladší) cukety budou mít více vody, není tedy třeba k dušení přidávat další, já si však musela vody trochu přidat. Změklou cuketu uvařenou s dalšími ingrediencemi jsem rozmixovala ponorným mixerem (nějaké kousky jsem nechala celé) a pak přidala na jemno nastrouhaný zázvor (cca 30 g). Pak už jen přidat želírovací prostředek a cukr, povařit a horké plnit do umytých a v troubě vydezinfikovaných sklenic a uzavřít. 

Chuťově je vynikající, neumím to přesně popsat slovy, ale taková osvěžující, zázvor v ní má určitě své dobré místo, hlavní tón chuti udávají citrusy… prostě vyzkoušejte a uvidíte sami (mimochodem – barva marmelády je nádherná, fotografie neklamou) 🙂

Místo želírovacího cukru či umělého želírovacího prostředku můžete použít jako alternativu AGAR (přírodní prostředek s vysokou gelující schopností, který se vyrábí z červených mořských řas). Jako alternativu místo pomerančů a citrónů lze vyzkoušet i ananas v plechovce, věřím, že i ten bude skvělý.

Máte-li nějaké své oblíbené cuketové recepty, budu ráda, když se o ně podělíte. Člověk nikdy neví, kdy se budou hodit… .-)

Krásné dny

A.
Read More

Okurky…

Letos jsme ale trochu zaspali – naši, když nechali okurky přerůst a posléze i já, než jsem se dostala k jejich zpracování.

Read More
Loading

Registrace

Vyberte seznam(y):

Buďte s námi