Autor: Danka

ty dny, které chybí ve výčtu byly vesměs pracovní. Dopoledne se dělalo kolem chaty a po pozdním obědě jsme zajeli do místního XXXluxu na Kaffe/ Kakao mit Kuchen …

… už nás tam znají. Vždy se přiřítíme jako velká voda a jako poslední zákazníci odcházíme. Zaměstnanci jsou vždy usměvaví, ať už ti v restauraci, nebo ti v obchodě. Je to fajn …

… po kávě zajedeme na nákup do Lídlu a pak k vodě, většinou jezero Millstäter See u Badehaus …

o hradě jsem se zmiňovala v minulém příspěvku. Vyjeli jsme k němu na show dravých ptáků. Jela jsem s tím, že ta mě bavit nebude (bavila) a že si aspoň prohlédnu hrad. Bavilo mě ho fotit, byl krásně fotogenický …

… ta panoramata 🙂 …

… a hlavně romantika na každém kroku …

… kávu jsme si tam nedali, ale jednou bych si ji tam ráda dala 😉 …

… hezký den …

Danka

moc jsem z návštěvy tohoto místa nebyla nadšená, ale řekla jsem si, že se podívám na hrad, kolem kterého hodně často jezdíme a že by mohl být zajímavý. Byl. Dnes se ale zmíním o show, která v něm probíhá …

… je to show dravých ptáků. Jsou vycvičení a tenhle „Rumburak“ (obrázek dole;-)) slyší na jméno Isabel. Když předvedla své číslo, cvičitel ji nechal ještě chvíli proletět kolem hradu a pak zavolal její jméno. Byla švihem u něj …

… neznám názvy ptáků v Češtině, natož v Němčině, takže omluvte prosím mou neznalost – není to moje parketa 🙂 Zachytit je při letu byl taky oříšek, protože můj foťáček není takové dělo, jako má tento pán, ale občas se mi to podařilo …

… tenhle se po předvedení svého čísla, sežrání odměny způsobně postavil, jenom se neuklonil 🙂 a nehybně čekal, až začneme tleskat …

… tenhle chytil v letu „živý terč“ …

… a pak přišel zlatý hřeb. Tento pták na hradě nebydlí. Žije v okolních lesích a ráno se vrací na hrad – do práce. Někdy mu to prý trvá i měsíc, ale vrací se 🙂 …

… do vody mu házeli návnadu a dával dost najevo, že to nemá rád …

… pak byla ještě možnost vyfotit se za 2 Eura s Poštolkou, toho jsme nevyužili a šli jsme se podívat do ZOO, kde jsou jenom opeřenci …

… show trvala asi půl hodiny, byla vtipná a nenudila. Takže příště se zase vydám do neznáma, někdy to opravdu stojí za to 😉 …

Danka

po bouřkové noci jsme se ráno vzbudili do nádherně čerstvého svěžího vzduchu a na okolních kopcích, na vrcholcích byl dokonce sníh …

… Bertík stále mluví o lanovce na Goldeck. Naštěstí je nejblíže, tak jsme ho zkusili umlčet a jeli jsme tam. Při cestě nahoru jsme měli dokonce lanovku jenom pro sebe 🙂 …

… Karoline, Reinhard a Ulrich šli jinou cestou a sraz jsme měli u kříže na Goldecku …

… konečně jsem na nějaké fotce 😉 …

… opět ta panoramata. Já vím, je to pořád dokola, ale nemůžu si pomoct …

… celá naše banda …

… a po třech dnech, kdy jsme odpolední kafíčko vynechali, jsem si vychutnala tohle, nejlepší, vždy připravené s láskou …

… hezké dny …

Danka

návštěva planetária v Klagenfurtu je novinka v Kärnten Card a kdy jindy tam zajít, než v deštivý den …

… na naše poměry jsme přijeli včas …

… ale na rakouské poměry jsme čekali a čekali …

… až jsme se s deseti minutovým zpožděním dočkali …

… moc se fotit nedalo, tak aspoň pár máznutých fotek …

… ale povídání, i když v Němčině bylo podle projekce srozumitelné. I Bertík pochopil, že kromě planet a hvězd se taky mluví třeba o internetové síti, která je všude kolem nás …

… po skončení jsme věřili, že pršet přestane a šli jsme se podívat k jezeru Wörthersee …

… z pláštěnky trochu vyrostl, nevyzkoušeli jsme ji před odjezdem 🙂 …

… ale pršet nepřestalo, spíš déšť houstl a přidaly se hromy a blesky …

… zrovna tady probíhal běh žen a jak je vidět, za každého počasí …

… fotku s deštníkem určitě žádnou nemám 😉 …

… po krátké procházce a vykoupání tří otužilců (Karoline, Uliho a tatínka) jsme vyrazili zpět k domovu …

dopoledne jsme se jenom tak „poflakovali“ kolem domu. Bylo to fajn. Měla jsem čas fotit už po několikáté mraky …

… květinky …

… dostala jsem krásný věneček ze žlutých květů – od Karoline a Bertíka 🙂 …

… po obědě jsme vyrazili k jezeru Weissensee. To se mi líbí ze všech jezer nejvíce, protože se tady snaží moc nenarušovat přírodu …

… do vody jdou vždycky skoro všichni. I Bertík. Jsem ráda, že tohle nemá po mě 🙂 …

… a závěr s lodí Alpenperle …

neplánovaně, jsme dnes museli k zubaři. Lépe řečeno všichni jsme byli doprovod tatínkovi, kterého jeden zub trápí už hodně dlouho a na tu nejhorší část zlobení si vybral náš pobyt zde …

… už s tím máme jednu zkušenost dva roky starou, tak jsme věděli, kde zubař je. Zajeli jsme do města Spittal na der Drau. Dopoledne už manžela nevzali, tak jsme si zkrátili chvíli v Muzeu vláčků …

… „mami vyfoť mě! “ …

… tady jsem se moc nezdržela, protože přes cestu je obchůdek s nádhernými věci, do kterého se vždycky ráda zajdu …

…mám tam vytypované dvě věci a jestli na ně budu pořád myslet, asi je budu muset koupit. Rozumíte mi, že 😉 …

… ještě pár fotek z čekání v parku, na dětském hřišti …

… ošetření bylo celkem rychlé, manžel dostal antibiotika a zítra kontrola. Kromě bolavého zubu, naražené nohy a lehce pořezaného prstu se nám tady dějí divné věci. Několikrát se nám stalo, že nás místní lidé poučují jak se máme chovat. Nic zásadního, přece jenom jsme vychovaní, ale když nám paní rozhořčeně vysvětlila, že odpadky patří do koše (upadl omylem, malinký obal od svačiny na parkovišti a opravdu odpadky dáváme do koše), manžel nepoužil na vytažení pečiva přiloženou lopatku (v Lídlu) a paní mu málem ukázala jak ji použít. U lanovky nás skoro seřvala paní, že poslední lanovka jede za 10 minut, tak proč už na ní nejdeme a dnes nám pán rozhořčeně vysvětlil, že stojíme na invalidech (stáli jsme na místě pro rodiny s dětmi), bylo toho už moc. Nemůžu říct, že by to bylo tím, že jsme z Čech. Nikdo jiný kromě mě a Bertíkovy haťmatilky česky nemluví. Ostatní mluví Německy :-). Tak přemýšlíme, jestli je to náhoda, nebo máme něco zvláštního napsáno na čele nebo co to vlastně je? 😀 …

… mějte se krásně …

Danka

všichni chtěli do lanového centra a říkali, že se mi tam bude líbit a měli pravdu. Ne, nešla jsem lézt, ale líbilo se mi spojení centra a koupaliště …

… malé bezpečnostní poučení …

… a šli na to …

… bohužel to tam nebylo pro malé děti, ale Bertík netruchlil, plaval co mu síly a já dovolili 🙂 …

… svezení nad vodou – Reinhard …

… a Ulrich …

… mysleli jsme, že se u vody zdržíme déle, ale vyhnala nás bouřka. Cestou jsme viděli i duhu – Bertík se konečně letos dočkal …

… ten den jsme byli dokonce za světla doma a naskytla se nám tahle krásná podívaná …

… večer jsme lepili do cestovních deníčků. Mám letos docela skluz …

… krásné dny …

Danka 

už z parkoviště to vypadalo, že panoramat moc nebude, ale nahoru jsme vyjeli …

… a něco málo se podařilo, i když na Ankogel jsme neviděli …

… kvůli mlze jsme se rozhodli jet skoro hned zpátky, ale na lanovce měli pauzu na oběd, tak jsme v mezistanici neplánovaně pobyli asi 40 minut a zabavili se focením …

… čištěním čoček na foťácích a brýlích. Mě se tam moc líbilo, protože nebylo vedro ani zima, větřík příjemně foukal a mohla jsem se kochat panoramaty 😉 …

… foto Bertík …

… Bertík objevil nový způsob čištění brýlí …

… pak jsme se přesunuli na Mölltaler Gletcher, o kterém je další příspěvek …

Danka

v ten den jsem vůbec nepostřehla, že se po dvou výletech pojede ještě na další …

… tou byla návštěva dvou městeček u jezera Wörthersee. V městečku Maria Wörth je ze žuly vytesaný Volkswagen Golf, model z roku 1987. Prý atrakce a známé místo, tak jsme se u něj pro jistotu vyfotili 😀 …

… po této krátké zastávce jsme se přesunuli do městečka Velden. Je tam velký turistický ruch a to úplně nevyhledávám. Kávu tam měli výbornou. Moc hezky se na molu sedělo, poslouchali jsme s Bertíkem šplouchat vodu, bylo to uklidňující 😉 …

Danka 

po muzeu vláčků jsme se jeli na Pyramdenkogel. Je to stejným směrem a dá se to v pohodě stihnout. Na mě tam bylo nezvykle moc turistů. Jsem totiž zvyklá, že všude jedeme na poslední chvíli a to většina turistů už je na odchodu. Má to sice výhodu, že jste na atrakci skoro sami, ale já nedávám manželův časový rozvrh, vracet se domů až kolem desáté. Proto jsem využila toho, že tady s námi jsou Marek s Nikčou a jezdila jsem s nimi ……

… na rozhlednu jsme vyšli po schodech. Bylo to super. Když jsem na Pyramidenkogel byla poprvé, vůbec jsem si schodů nevšimla 🙂 …

… nemohli jsme vynechat dětské hřiště 😉 …

… i já jsem si tam přišla na své 🙂 …

… a k mému velkému překvapení jsme jeli do městečka Velden …

Danka

tohle místo jsme nemohli vynechat. Kvůli Bertíka a parnímu vláčku, kterým se jede do muzea Nostalgiebahnen in Kärnten …

… a taky kvůli Marka a autobusů. Těch tam sice moc není …

… ale mají tam lanovku …

… nebo vozíček na mléko …

… drezíny …

… zpět k vlaku jsme se svezli poschoďovým autobusem a seděli jsme nahoře …

… a pak parním vlakem zpět a na další zážitek 😉 …

Danka 

o Gerlitzen jsem se tady už několikrát zmiňovala. Je to ráj pro paraglidisty, vždycky tam na ně narazíme …

… a ta panoramata! …

… odsud jsme jeli ještě do Villachu. Děcka šli na věž, já jsem si zašla do papírnictví – jen tak, co kdyby tam náhodou měli něco zajímavého ;-). Pak jsme zajeli na koupaliště do Dobriach, kde jsem všechny nalákala na tuhle jednu bramboru politou studenou pažitkovou, nebo česnekovou omáčkou – měli jsme každý svou a všichni byli překvapeni, že se z té jedné brambory najedli …