chtěla jsem tento příspěvek nazvat „první“, ale hodí se spíše hektický. Přesně tak jsme začali Bertíkovu školní docházku …

… běžně se mi stává, že já hlídám budík, aby nezaspal. Tentokrát jsem ho neslyšela. Jen jsem si na displeji mobilu přečetla „odložené zvonění“. To znamená, že zvonil, ale se mnou to ani nehnulo. Naštěstí zpoždění nebylo tak dramatické a nespěchali jsme na tramvaj. Jenomže. I když jsme jeli autem, vyjeli jsme později než jsme měli a do školy, do třídy jsme doběhli osm nula něco. Byli jsme poslední. Tohle nemám ráda :-(. Naštěstí se ale nic nestalo. Děti se přivítali s paní učitelkou, pak bylo slavnostní zahájení školního roku pro celou školu na hřišti a pak už jsme jenom čekali až ve třídě skončí …

… po všemožných peripetiích s výběrem školy – od domácího vzdělávání, přes komunitní školu jsme vybrali Waldorfskou. Na běžnou ZŠ, kterou máme nejblíž jsme Bertíka dávat nechtěli (nemám s ní úplně nejlepší zkušenost, i když se to více týkalo druhého stupně). Jediné co mi na té, teď už naší škole vadí a ještě v pondělí jsem to rozdýchávala, je místo kde je umístěna. Je to část Ostravy, která vůbec není reprezentativní, spíše naopak, je to nechutné gheto …

… Bertík ale po čtyřech dnech vypadá spokojeně, na ráno jsme našli spoj, kterým se do školy nejlépe dostaneme, zatím nám přálo i počasí, tak věřím, že to zvládneme …

… mějte se krásně …

Danka