Mám pocit, že je poslední dobou trochu flákáme. Když je hezky a teplo, buď kutíme jen něco na naší (prý že punkové:)) zahradě, nebo si jdeme na střídačku zaběhat. Nebo jen s Kukym k řece, případně pod Květnici. Asi nás trochu  opustila energie holky k výletům přemlouvat, nebo spíš je motivovat. Když už se vypravíme (což je samo o sobě dost dlouhý a často úmorný proces), naší doletoška největší turistku Terezku po pár set metrech bolí nohy a Klárka snad stokrát zopakuje, že se nudí. Zato Sára, ta chce chodit až moc. Jen při jejím dvouapůlletém zkoumání okolí je tempo víc než vražedné pro všechny účastníky. Aby toho nebylo málo, co chvíli se kvůli něčemu dohadují, požďuchují, mrčí. Takže to chce před výletem motivovat nejen holky, ale i sebe, pořádně jíst - to je u mě jedna ze záruk dobré nálady -  a ideálně vyrazit v pěti, i s mužem. Štve mě to, ale poslední dobou se s těmi třemi cácorami nikam dál než pár set metrů od domu raději moc nevydávám. Psychické zdraví mám jen jedno.. I tak  ale občas vyrazíme.. Na bílou sobotu na Lomnicko, do lesa plného česneku...  
 
   
 
 
 
 
 
 
A minulou sobotu na otevírání nové části dětské stezky u nás v Tišnově. Vede od nového hřbitova k rozhledně na Klucanině a je úžasná. Více takových stezek: Klárka se nenudila, Terezku bolely nohy až na cestě dolů a Sára skoro celý kopec - od cedule k ceduli - běžela. To je pak balzám na moje nervy (o té zpáteční cestě raději pomlčím:))  
 
 
 
Hezký, třeba i výletní první máj přeji. A pevné nervy těm s dětmi..