Jsem protivná a svádím to na jaro. Teda na spíše na zimu – prostě na to, že to zima pořád nechce úplně vzdát.
Klesla jsem tak hluboko, až jsem si začala říkat, jestli nejsem protivná kvůli tomu, že mám pořád plnou hlavu (šicích) plánů a moc málo času na jejich uskutečňování. Proto pořád nestíhám a mám z toho špatný pocit. Jenomže co nestíhám? Holky rostou a kdo mi čas, kdy se před nimi zavírám u stroje, vrátí? Uvažovala jsem, že přestanu šít úplně. Jojo, špatně mi bylo..
Ale nebojte, nepřestanu, nejde to. Šití mi dělá moc velkou radost na to, abych se ho vzdala, svrbí mě prsty a čím déle něco neušiju, tím více jsem nepříjemná. Potřebuju mít něco hmatatelného pod rukama, něco co děti nesní, nerozbordelí a nezašpiní. A taky stroj, který mě poslouchá, neodmlouvá, nediskutuje a nevymrčuje. Relax.
Vím, co jsem vědět potřebovala, jaro nejaro, zima nezima. Podařilo se mi v posledních dnech sladit svůj šicí režim se Sářiným spacím režimem, začala jsem zase brát šití jako radost a jde to – juch. Tak snad mě elán neopustí.
No a ještě jednu nakopávací novinku mám. Rozhodla jsem se dobýt naše hlavní město a přihlásila se na pražské designové trhy. Využít šanci dokud nemám EET povinnost. A podle úspěchu/neúspěchu/pocitů se rozhodnout, jestli do toho (EET) jít nebo se s trhy rozloučit.
21. – 22. dubna mě tak můžete potkat v Praze na Náměstí republiky na akci s názvem Praguemarket. Šiju až se ze mě kouří, toaletky jsem vystřihla v deseti kusech na jeden zátah a momentálně si ujíždím na kabelkách. O těch ale až příště.
Kdo se bojí, nesmí do Prahy. A kdo šije, nezlobí..
