Něco končí, něco začíná. Nemám to přelomové období moc ráda a nejsem v tom sama. Jsem naprosto spokojený člověk, který se raduje ze života, ale přesto se neumím ubránit zvláštnímu pocitu, který se objevuje pravidelně koncem prosince a mizí v druhé půlce ledna. Znervózňuje mě nejistota, očekávání, potřeba nastartovat se a zkrátka někde začít. Asi s tím nic neudělám, je to možná úzkost, která naštěstí vždycky brzy zmizí.
Co mi v tom zvláštním období pomáhá? Obklopit se rodinou, přáteli, příjemnými věcmi, pustit si film, hezkou hudbu, naordinovat si procházky do přírody, dětský úsměv, sluníčko, uklidit byt od krámů, nedávat si velké cíle, těšit se na něco, počkat.
Co bych si letos přála? Aby se nás drželo zdraví, protože pak je život fajn. A chci si dál bez výčitek užívat líné radosti, protože o tom ten život je.
Děkuji, že jste tu se mnou loni byli, občas mi napsali. Mám úžasné čtenáře.
Ať se vám daří a potká vás jen to dobré.
Fotky vznikly na Nový rok. Mráz krásně kouzlil, díky slunci se všechno třpytilo a já, ač s antibiotiky, jsem se kochala. Slečna se radovala, že je jako v pohádce.
L.
