Jsou holky obě čím dál více samostatné. A já z toho mám radost.
Dokáží přespat samy na zahradě ve stanu (se zamčenou brankou, nezamčenými dveřmi a rozsvícenou předsíní) bez toho, aby se vprostřed noci stěhovaly dovnitř.
Nemají problém strávit týden u jedné nebo druhé babičky. Po týdnu se začne stýskat mě i jim. Ten týden si ale oboustranně užíváme – je potřeba si od sebe občas odpočinout.
A je taky potřeba vyslat je čas od času do světa s mužem. Když jsem byla malá, co bylo víc než nemuset se večer sprchovat, jít spát v kolik se mi zlíbí, večeřet špekáčky, nemyslet na zubní kartáček (vlastně ho s sebou ani nemít) a spát ve stanu se třemi kamarádkami, protože taťka to zmákne pod širákem.
Taška náhradního oblečení se mi po dvou dnech vrátila domů nedotčená a holky nadšené..
