Co den, to pokrok. Umí všechno, co je pro třetirozenou podstatné:
Přihlásit se (velmi hlasitě) o jídlo, když kdokoli cokoli k jídlu má.
Pokud ani tak není vyslyšena (tři hladové děti nemůžou být obslouženy všechny hned), umí si najít jídlo sama – v tašce, v šuplíku, kdekoli.
Když ji někdo něco bere, nedá se. A řve.
Ujde sama zatím jen pár kroků, zato šplh na cokoli zvládá na jedničku. A hlavně rychle. Šplhá na stoly (bohužel úspěšně), na schody, i na přeblovací pult už se vyškrábala. Buď jsem už na toto období, kdy musíte být dítěti neustále v patách, zapomněla, nebo je Sára oproti holkám děsně akční. Nenene sice říkáme, ale zatím to není moc platné. Vlastně vůbec platné.
Jedničkou mezi batolecími hračkami je žlutá kačka do vany – vydrží ji šudlat a žužlat i desítky minut. Jinak vede vyndavání věci z čehokoli (včetně mojí peněženky) a nandavání věcí do čehokoli. Třeba jednotlivě balené čaje a k nim papírová krabička – vystačí si. Velmi oblíbené místo je spodní šuplík s hrnci.
Napodobuje slova a já si říkám, jak je šikovná, ale ono už to asi v roce je celkem normální. Ale stejně bych řekla, že jí to jde 🙂
Noční kojení naštěstí pro mě zredukovala na jednu dávku. Spí dvakrát za den, a pořád zásadně v kočáru zaparkovaném v chodbě.
Přesto, že je den s ní poslední dobou trochu náročnější a počet roztahaných věcí, hraček, všeho se zněkolikanásobil, je to pořád moc pozitivní a vysmáté dítě.
Od 24. října už ne miminko, ale batole..
